Un nom de famille est la partie d'un nom de personne qui est transmise à un enfant par l'un de ses parents, ou les deux, selon les règles et coutumes en vigueur. Le nom de famille est en usage dans de nombreuses cultures, chacune ayant ses propres règles quant à son utilisation.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Un nom de famille est la partie d'un nom de personne qui est transmise à un enfant par l'un de ses parents, ou les deux, selon les règles et coutumes en vigueur. Le nom de famille est en usage dans de nombreuses cultures, chacune ayant ses propres règles quant à son utilisation.
  • Nazwisko – nazwa rodziny, do której dana osoba należy. Wraz z imieniem stanowi u większości ludów podstawę identyfikacji danej osoby.
  • De achternaam of familienaam van een persoon, soms ook geslachtsnaam genoemd, is het gedeelte van de naam van deze persoon, dat hij of zij ontvangen heeft van de voorgaande generatie. In de Westerse cultuur en veel andere culturen is dat meestal de vadersnaam. In dat systeem wordt alleen de familienaam van de vader aan de kinderen doorgegeven. Met een achternaam wordt een familiale verwantschap van personen aangeduid.De in wetten vastgelegde regels voor naamgeving verschillen van land tot land.
  • Abizena edo deitura pertsonak izendatzeko erabiltzen den familiako izen antroponomikoa da.
  • Ein Familienname (auch Nachname, Zuname, Geschlechtsname, Schreibname oder, im Rechtsbereich der Bundesrepublik Deutschland amtsdeutsch einfach Name, in Mitteldeutschland auch umgangssprachlich geläufig Hintername) dient als Ergänzung zum Vornamen der besseren Unterscheidbarkeit von Personen.Soziologisch-historisch wird mit dem Familiennamen die Zugehörigkeit des Individuums zu einer Familie ausgedrückt. Der Geburtsname (veraltet bei Frauen auch als Mädchenname bezeichnet) drückt die Zugehörigkeit zur Elternfamilie aus, der Ehename die Zugehörigkeit zur Familie des Ehepartners und der Doppelname, wenn er nicht vererbt wurde, die Zugehörigkeit zu beiden Familien der Ehepartner aus. Außerdem gelten Künstlernamen und Ordensnamen auch ohne verwandtschaftlichen Bezug als Familiennamen.
  • Il cognome è quella parte del nome di una persona che indica a quale famiglia appartiene. In italiano è uso corretto scrivere il cognome dopo il nome proprio di persona, eccetto nei casi in cui sia indispensabile o logica l'anteposizione, come negli elenchi alfabetici. Esiste, tuttavia, a livello popolare, anche l'usanza opposta.
  • Фами́лия (лат. familia — семейство) — наследственное родовое имя, указывающее на принадлежность человека к одному роду, ведущему начало от общего предка, или в более узком понимании — к одной семье.
  • 성씨(姓氏)는 성(姓)과 씨(氏)의 합성어로, 고대 중국 이후에 성과 씨의 개념이 합쳐져 만들어졌다. 현대에 이르러서는 성과 씨의 구분이 없어지고 출생의 계통을 나타내는 겨레붙이의 칭호이다. 성씨는 단계혈연집단의 한 명칭이며, 혈족을 구분하는 기준의 하나이다.
  • A family name (in Western contexts often referred to as a surname or last name) is typically a part of a person's personal name which, according to law or custom, is passed or given to children from one or both of their parents' family names. The use of family names is common in most cultures around the world, with each culture having its own rules as to how these names are formed, passed and used. But the practice is not universal, with some cultures not using family names (See mononym). Also, in most Slavic countries and in Greece, for example, there are different family name forms for male and female members of the family. Issues of family name arise especially on the passing of a name to a new-born child, on the adoption of a common family name on marriage, on renouncing of a family name and on changing of a family name.Most countries have laws requiring its citizens and those resident within its jurisdiction to have a family name.[citation needed] Traditionally in many European countries for the past few hundred years, it was the custom or law that a woman would on marriage use the surname of her husband and that children of a man would have the father's surname. If a child's paternity was not known, or if the putative father denied paternity, the new-born child would have the surname of the mother. That is still the custom and law in many countries. The surname for children of married parents is usually inherited from the father. In recent years there has been a trend towards equality of treatment in relation to family names with women not being automatically required or expected, some places even forbidden, to take the husband's surname on marriage, and children not automatically being given the father's surname.In this article, family name and surname both mean the patrilineal (literally, father-line) surname, handed down from or inherited from the father's line or patriline, unless explicitly stated otherwise. Thus, the term "maternal surname" means the patrilineal surname which one's mother inherited from either or both of her parents. For a discussion of matrilineal ('mother-line') surnames, passing from mothers to daughters, see matrilineal surname.
  • A vezetéknév, vagy másik jellemző elnevezéssel családnév a személyneveknek az a része, melyet a gyermek többnyire egyik vagy mindkét szülőjétől örököl, szemben az utónévvel (keresztnévvel), ami „személyre szóló”. A vezetéknév Magyarországon napjainkban miniszteri engedéllyel változtatható meg. A gyermek apjától vagy anyjától örökölheti (mindkét esetben csak úgy, ha a szülő a házasságban megtartotta a saját nevét); illetve örökölheti mindkét szülője nevét kötőjellel egybekötve, tetszőleges sorrendben, de legfeljebb kéttagú lehet; a leendő házaspárok a házasságkötés előtt nyilatkoznak születendő gyermekeik családnevéről, melyet az első gyermek születéséig módosíthatnak. A magyar törvények szerint az egy házasságból született testvéreknek azonos vezetéknevet kell viselniük.Napjainkban Európában a legtöbb ország már nem tesz különbséget a házasságban és az azon kívül született gyermekek közt azt a jogukat tekintve, hogy apjuk nevét viselhessék, de az apának ilyenkor elismerő nyilatkozatot kell tennie.A legtöbb országban a keresztnév megelőzi a vezetéknevet. A magyarországihoz hasonló keleti névsorrend egyes ázsiai országokban fordul még elő (Kínában, Japánban, Koreában, Vietnamban).
  • Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisně či tvaroslovně (např. Rosypal, Sirovátka, Kafka; Nohavica, Stejskal, Stojaspal apod.). Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, přecházejí (u některých jazyků v přechýlené podobě) na manželku a na dcery (i když se při sňatku snoubenci mohou dohodnout, že si žena ponechá své dosavadní příjmení, popřípadě že ženino příjmení budou používat oba manželé, potažmo jejich děti).Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. V Evropě se příjmení nejprve objevila v Benátkách (9. století), poté se tento zvyk rozšířil do severní Itálie a jižní Francie (10. století), dále do Katalánska a severní Francie (11. století) a dále do Švýcarska a Anglie (12. století). Například v 16. století již příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých obdobích (zejména po třicetileté válce) nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti, na níž se usídlili (např. příjmení Kuchválek podle Kuchvalovského gruntu) a která byla takto pojmenována zpravidla po dřívějších majitelích.Ve Španělsku, Portugalsku a v španělsky a portugalsky hovořících zemích se používají dvě příjmení, první po otci a druhé po matce – např. José Luis Rodríguez Zapatero, kdy José Luis jsou dvě křestní jména, Rodríguez je příjmení po otci (první z jeho příjmení), který se jmenoval Juan Rodríguez García-Lozano, a Zapatero je příjmení po matce. Sňatkem nepřichází žena o svá dosavadní příjmení, nýbrž je doplní o slovo „de“ (v portugalštině „da“) spolu s (prvním) příjmením manžela. Sonsoles Espinosa Díaz by tedy provdáním za José Luise Rodrígueze Zapatera měla změnit své jméno na Sonsoles Espinosa Díaz de Rodríguez (v běžném styku však používá například jen Sonsoles Espinosa de Rodríguez).Ve většině jazyků se uvádí nejprve jméno a pak příjmení. Opačné pořadí má například maďarština (Petőfi Sándor), japonština (Koizumi Džun'ičiró (小泉 純一郎)) nebo vietnamština (Nguyễn Công Hoan). Zvláštním případem jména je ruské otčestvo („jméno po otci“ neboli patronymum) – Jmenuje-li se otec Sergej, otčestvo jeho syna bude Sergejevič (Alexandr Sergejevič Puškin). Znalost tohoto principu zjednoznačňuje označování postav v ruských románech, v ruštině je totiž zvykem se oslovovat nikoliv příjmením, ale jen jménem a otčestvem (Fjodore Michajloviči apod.).Pozůstatkem šlechtických predikátů (přídomků), tedy obdobou českého z (Rožmberka, z Polžic a Bezdružic apod.) je německé von (Johann Wolfgang (von) Goethe), anglické of, francouzské de nebo italské da (Leonardo da Vinci, žertovně také Jára da Cimrman).
  • El apellido es el nombre antroponímico de la familia con que se distingue a las personas.
  • Soyadı, soy ismi, öz ada eklenen ve kişisel adın bir parçası sayılan ad. Genellikle aile adı yerine kullanılır. Batı ülkelerinde ön adın ardından gelirken, Macaristan ve pek çok Doğu Asya ülkesinde ilk addan önce kullanılmaktadır.
  • 姓(せい)とは、東アジアの漢字文化圏で用いられる血縁集団の名称。その範囲は地域や時代によって変動し、氏や名字といった他の血縁集団名と様々な階層関係にあった。近代以降、ヨーロッパなどの他の文化圏の血縁集団名、家系名の訳語としても用いられている。
  • Sobrenome, apelido ou nome de família é a porção do nome do indivíduo que está relacionada com a sua ascendência. Está intimamente ligado ao estudo genealógico.
  • El cognom o llinatge és el nom oficial que va a continuació del prenom. També se l'anomena nom de família, perquè no es tria, sinó que en els països que se'n fa servir un, que són la majoria, ve donat pel que porta la família del pare. En els països en què se'n fan servir dos, l'ordre ve marcat per la tradició. Per exemple, en els catalanòfons (Catalunya, Andorra, València, Illes Balears) i els hispanòfons (Castella, diversos països de Llatinoamericà), el primer és el de la família del pare, mentre que en els lusòfons (Portugal, Brasil, etc.) el primer és el de la família de la mare. Tanmateix, en tots tres casos, el cognom que s'hereta és el del pare. Darrerament s'ha promulgat a l'estat espanyol una llei que permet que els fills puguin dur com a primer cognom el de la mare (abans això només es feia si no hi havia pare legal), i aquest serà el que heretaran els fills.Avui dia no hi ha cognoms d'home o de dona diferenciats, però antigament se solien masculinitzar o feminitzar: per exemple la dona o la filla d'un Ferrer era anomenada Ferrera o la d'un Mir, Mira; de la mateixa manera, els cognoms Barcelona, Girona, Tarragona o Tàrrega (originats a partir del nom d'aquestes ciutats) tendien a masculinitzar-se en Barceló, Giró, Tarragó i Tàrrech quan s'aplicaven a un home. Això encara es fa avui dia, algunes vegades, de forma no oficial.
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 3371754 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 968 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 16 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 95922163 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Un nom de famille est la partie d'un nom de personne qui est transmise à un enfant par l'un de ses parents, ou les deux, selon les règles et coutumes en vigueur. Le nom de famille est en usage dans de nombreuses cultures, chacune ayant ses propres règles quant à son utilisation.
  • Nazwisko – nazwa rodziny, do której dana osoba należy. Wraz z imieniem stanowi u większości ludów podstawę identyfikacji danej osoby.
  • De achternaam of familienaam van een persoon, soms ook geslachtsnaam genoemd, is het gedeelte van de naam van deze persoon, dat hij of zij ontvangen heeft van de voorgaande generatie. In de Westerse cultuur en veel andere culturen is dat meestal de vadersnaam. In dat systeem wordt alleen de familienaam van de vader aan de kinderen doorgegeven. Met een achternaam wordt een familiale verwantschap van personen aangeduid.De in wetten vastgelegde regels voor naamgeving verschillen van land tot land.
  • Abizena edo deitura pertsonak izendatzeko erabiltzen den familiako izen antroponomikoa da.
  • Il cognome è quella parte del nome di una persona che indica a quale famiglia appartiene. In italiano è uso corretto scrivere il cognome dopo il nome proprio di persona, eccetto nei casi in cui sia indispensabile o logica l'anteposizione, come negli elenchi alfabetici. Esiste, tuttavia, a livello popolare, anche l'usanza opposta.
  • Фами́лия (лат. familia — семейство) — наследственное родовое имя, указывающее на принадлежность человека к одному роду, ведущему начало от общего предка, или в более узком понимании — к одной семье.
  • 성씨(姓氏)는 성(姓)과 씨(氏)의 합성어로, 고대 중국 이후에 성과 씨의 개념이 합쳐져 만들어졌다. 현대에 이르러서는 성과 씨의 구분이 없어지고 출생의 계통을 나타내는 겨레붙이의 칭호이다. 성씨는 단계혈연집단의 한 명칭이며, 혈족을 구분하는 기준의 하나이다.
  • El apellido es el nombre antroponímico de la familia con que se distingue a las personas.
  • Soyadı, soy ismi, öz ada eklenen ve kişisel adın bir parçası sayılan ad. Genellikle aile adı yerine kullanılır. Batı ülkelerinde ön adın ardından gelirken, Macaristan ve pek çok Doğu Asya ülkesinde ilk addan önce kullanılmaktadır.
  • 姓(せい)とは、東アジアの漢字文化圏で用いられる血縁集団の名称。その範囲は地域や時代によって変動し、氏や名字といった他の血縁集団名と様々な階層関係にあった。近代以降、ヨーロッパなどの他の文化圏の血縁集団名、家系名の訳語としても用いられている。
  • Sobrenome, apelido ou nome de família é a porção do nome do indivíduo que está relacionada com a sua ascendência. Está intimamente ligado ao estudo genealógico.
  • El cognom o llinatge és el nom oficial que va a continuació del prenom. També se l'anomena nom de família, perquè no es tria, sinó que en els països que se'n fa servir un, que són la majoria, ve donat pel que porta la família del pare. En els països en què se'n fan servir dos, l'ordre ve marcat per la tradició.
  • Marga atau nama keluarga adalah nama pertanda dari keluarga mana seorang berasal. Marga lazim ada di banyak kebudayaan di dunia. Nama marga dalam kebudayaan Barat dan kebudayaan yang terpengaruh oleh budaya Barat umumnya terletak di belakang, sehingga sering disebut dengan nama belakang. Kebalikannya, budaya Tionghoa dan Asia Timur lainnya menaruh nama marga di depan.
  • Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisně či tvaroslovně (např. Rosypal, Sirovátka, Kafka; Nohavica, Stejskal, Stojaspal apod.).
  • A family name (in Western contexts often referred to as a surname or last name) is typically a part of a person's personal name which, according to law or custom, is passed or given to children from one or both of their parents' family names. The use of family names is common in most cultures around the world, with each culture having its own rules as to how these names are formed, passed and used. But the practice is not universal, with some cultures not using family names (See mononym).
  • Ein Familienname (auch Nachname, Zuname, Geschlechtsname, Schreibname oder, im Rechtsbereich der Bundesrepublik Deutschland amtsdeutsch einfach Name, in Mitteldeutschland auch umgangssprachlich geläufig Hintername) dient als Ergänzung zum Vornamen der besseren Unterscheidbarkeit von Personen.Soziologisch-historisch wird mit dem Familiennamen die Zugehörigkeit des Individuums zu einer Familie ausgedrückt.
  • A vezetéknév, vagy másik jellemző elnevezéssel családnév a személyneveknek az a része, melyet a gyermek többnyire egyik vagy mindkét szülőjétől örököl, szemben az utónévvel (keresztnévvel), ami „személyre szóló”. A vezetéknév Magyarországon napjainkban miniszteri engedéllyel változtatható meg.
rdfs:label
  • Nom de famille
  • Abizen
  • Achternaam
  • Apellido
  • Cognom
  • Cognome
  • Familienname
  • Family name
  • Marga
  • Nazwisko
  • Příjmení
  • Sobrenome
  • Soyadı
  • Vezetéknév
  • Фамилия
  • 성씨
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageDisambiguates of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of