L’affaire dite des Trois Chapitres (τρία κεφάλαια – tria kephalaia) s’inscrit dans les efforts de Justinien Ier pour réconcilier sur le plan religieux les parties orientale et occidentale de son empire en les persuadant que les décisions du concile de Chalcédoine étaient conformes à la christologie de l’école d’Alexandrie.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • L’affaire dite des Trois Chapitres (τρία κεφάλαια – tria kephalaia) s’inscrit dans les efforts de Justinien Ier pour réconcilier sur le plan religieux les parties orientale et occidentale de son empire en les persuadant que les décisions du concile de Chalcédoine étaient conformes à la christologie de l’école d’Alexandrie. En 544, il publia un édit en trois chapitres, le premier condamnant Théodore de Mopsueste, les deux autres condamnant les écrits jugés pro-nestoriens de Théodoret de Cirrhe et la lettre adressée par l’évêque d’Édesse, Ibas, à Mari. Cet édit n’eut d’autre résultat que de mécontenter à la fois Rome, les milieux chalcédoniens et les monophysites. Devant l’échec de ses tentatives de persuasion, Justinien convoqua un concile œcuménique (le cinquième) qui, sous la pression de l’empereur, finit par condamner les Trois Chapitres. Toutefois, les décisions du concile provoquèrent une grande hostilité dans les provinces que Justinien venait de reconquérir alors que les monophysites, plus divisés que jamais, campaient sur leurs positions.
  • A háromcikkely-vita vagy háromfejezet-vita (görögül: tria kephalaia [τρία κεφάλαια]; latinul: tria capitula) azon egyházi viszálykodás, amely Justinianus császár által 544-ben kiadott, három pontból álló rendelete miatt ütött ki. A rendelet Mopszuesztiai Theodórosz személyét és iratait, Küroszi Theodorétosz Alexandriai Kürillosz elleni iratait, Ibasz püspöknek a perzsa Mari püspökhöz írott levelét, és függelékül még a khalkédóni zsinat ellenzőit anatémával sújtotta. A tévesen monofizitáknak tartott antikhalkedóni egyházak ugyanis sokszor azzal vádolták meg a kalkhédóni hitvallás követőit, hogy azok valójában egy hiten vannak a nesztoriánus eretnekekkel. Ezt a híresztelést akarták megakadályozni a császár tanácsadói.A vitába belevonták Vigilius és Pelagius pápákat, és javarészt e miatt tartották a második konstantinápolyi zsinatot. A Constitutumot Vigilius pápa terjesztette a császár elé, amelyben véleményét és egyben egyet nem értését fejezte ki a császár ediktumával, amelyben az ellenzékieket kirekesztette. Utóda, Pelagius azután fogadta el a döntést, hogy Vigilius még 554-ben bekövetkező halála után Justinianus biztosította számára a pápai címet.
  • Beim Dreikapitelstreit ging es im 6. und 7. Jahrhundert um eine innerkirchliche Auseinandersetzung über das Verhältnis zwischen der göttlichen und menschlichen Natur Jesu Christi.Das Konzil von Chalkedon (451) hatte die christologischen Streitigkeiten über die Natur Christi nicht beilegen können, sondern eine Reihe von neuen Schismen bewirkt. 519 hatte unter Kaiser Justin I. zumindest das Akakianische Schisma zwischen den Kirchen von Rom und Konstantinopel beigelegt werden können. Allerdings blieb ein gewisses Misstrauen bestehen, und vor allem wurde die Spaltung zwischen der „orthodoxen“ („rechtgläubigen“) Kirche und den vor allem in Syrien und Ägypten zahlreichen „Monophysiten“ (bzw. Miaphysiten) durch diese Verständigung noch weiter vertieft. Kaiser Justinian (527–565) schlug daher aus politischer Notwendigkeit und angeblich unter dem Einfluss der Kaiserin Theodora einen Kurs ein, der eine Annäherung bewirken sollte. Im Versuch, auch die monophysitisch-antichalkedonensischen Kirchengemeinschaften im Osten des Römischen Reiches wieder in die christliche „Orthodoxie“ einzubinden, bemühte sich der Kaiser ab 532 um die Verurteilung der angeblichen „Hauptverursacher“ der „nestorianischen Häresie“ aus der Zeit vor dem Konzil von Ephesos (431). Der Nestorianismus war zwanzig Jahre vor Chalkedon der gemeinsame Gegner von „Orthodoxen“ und „Monophysiten“ gewesen, und Justinian hoffte offenbar, durch die Rückkehr zu dieser Frontstellung eine Versöhnung zu erreichen. Die drei fraglichen Theologen waren Ibas von Edessa († 457), Theodoret von Kyrrhos († 466) und Theodor von Mopsuestia († 428) mit den von ihnen verfassten Schriften, u. a. dem Brief des Ibas von Edessa an den Perser Mari. Vor allem Werke und Person des Theodor von Mopsuestia wurden von Kaiser Justinian im Dreikapiteldekret als nestorianisch verurteilt. Unter den „drei Kapiteln“ versteht man dabei Person und Werk der drei Theologen.Justinians Plan ging allerdings nicht auf, denn zum einen zeigten sich die Monophysiten wenig beeindruckt, und zum anderen sorgte die Verurteilung der drei angeblich nestorianischen Autoren insbesondere im Westen für Empörung. Man weigerte sich dort, die fraglichen Schriften als häretisch zu verstehen, und sah im kaiserlichen Vorstoß eine verdeckte Initiative zugunsten der Monophysiten. Der das Dreikapiteldekret zunächst vehement ablehnende Papst Vigilius wurde schließlich 553, nachdem Justinians Truppen Italien den Ostgoten entrissen hatten, nach Konstantinopel zitiert. Im Zuge der Verhandlungen über die drei Kapitel wurde Vigilius, nach einer Flucht in die Konzilskirche von Chalkedon, gewaltsam zur Rückkehr nach Konstantinopel gezwungen. Als er dort angekommen war, brach Justinian sein Versprechen, Vigilius nicht mit den „Drei Kapiteln“ zu belästigen. Daraufhin wurde in Konstantinopel ein ökumenisches Konzil abgehalten, um die Dreikapitel abzuhandeln. Vigilius weigerte sich strikt, am Konzil teilzunehmen, wenn nicht mehr Bischöfe aus dem Westen anwesend seien. Die meisten dieser Bischöfe kamen nicht, und das Konzil schloss sich der Verurteilung durch Justinian dennoch an. Erst als Vigilius, ausmanövriert durch kaiserliche Diplomaten, diesem Beschluss offiziell beigepflichtet hatte, durfte er sich auf die Rückreise nach Rom begeben, wobei er in Syrakus verstarb.Dieser Sinneswandel wurde dem Papst im Westen sehr übel genommen, und mehrere Bischöfe akzeptierten die Verurteilung der Drei Kapitel nicht; es folgte ein etwa 150 Jahre währendes Schisma, das Schisma von Aquileia. Viele Bischöfe in Nord- und Mittelitalien wandten sich von Rom ab und den 568 einmarschierten Langobarden (die sich als Arianer aus dem Streit heraushielten) zu. Grund hierfür war der schon erwähnte Gegensatz in Glaubensfragen zwischen Konstantinopel, Rom und den norditalischen Bischöfen. Jene stellten sich vehement gegen die Verurteilung der Drei Kapitel.Erst Gegen Ende des 7. Jahrhunderts wurde in Pavia eine Versöhnungssynode abgehalten, die das Schisma innerhalb der langobardischen Kirche und mit Rom auflöste.
  • The Three-Chapter Controversy, a phase in the Chalcedonian controversy, was an attempt to reconcile the Non-Chalcedonian Christians of Syria (Syriac Orthodox Church) and Egypt (Coptic Orthodox Church) with the Great Church, following the failure of the Henotikon. The Three Chapters (τρία κεφάλαια, tría kephálaia) consisted of propositions anathematizing: The person and writings of Theodore of MopsuestiaCertain writings of Theodoret of CyrusThe letter of Ibas of Edessa to Maris
  • Spor o Tři kapitoly se nazývá jedna z vnitrocírkevních kontroverzí 6. století, která se zabývala vztahem božské a lidské přirozenosti v Kristu.Císař Justinián I. (527-565) nastolil ve své náboženské politice z nutnosti a také pod vlivem císařovny Theodory kurs nakloněný monofyzitským kruhům. Pokusil se dosáhnout církevní jednoty mezi těmi, kdo odmítli rozhodnutí Chalkedonského koncilu a těmi, kdo jej přijímali, tj. většinou církve. Od roku 532 císař usiloval o odsouzení hlavních původců nestoriánské hereze v 5. století. Těmito původci měli být tři teologové antiošské školy - Ibas z Edessy († 457), Theodorétos z Kyrrhu († 466) a Theodoros z Mopsuestie († 428). Pojmem Tři kapitoly se myslí tito teologové a jejich spisy, které císař Justinián svým dekretem z konce roku 543 nebo začátku roku 544 odsoudil. Císař si od tohoto dekretu sliboval sjednocení církve a přijetí výsledků Chalkedonského koncilu a Tomu ad Flavianum papeže Lva I. ze strany monofyzitů.Císař se pokoušel vynutit podpis dekretu ze strany biskupů, avšak tady narazil na rázné protesty, neboť podepsat tento dekret znamenalo postavit se proti některým z ustanovení Chalkedonského koncilu, který navrátil Theodorétovi i Ibasovi jejich biskupství poté, co podepsali odsouzení Nestoria. Odpor k podpisu ze strany řecky mluvících biskupů byl záhy zlomen, avšak s daleko větším odporem vůči dekretu se postavili latinští biskupové. Mezitím došlo též ke ztrátě církevního společenství mezi jednotlivými církevními obcemi Východu a Západu. Velmi kolísavou úlohu v celé kauze pak sehrál papež Vigilius. Velký problém ovšem sehrála zvětšující se jazyková bariéra mezi řecky a latinsky mluvícími biskupy, neboť latiníci již nebyli schopni Theodorétova díla číst v původním jazyce a utvořit si tak na celou záležitost vlastní názor. Roku 548 vydal v Konstantinopoli a zřejmě pod nátlakem Vigilius své Iudicatum, v němž Tři kapitoly odsoudil. Záhy je však odvolal, když zjistil, s jakým odporem se toto odsouzení mezi biskupy setkalo. Několik západních biskupů, mezi nimi aquilejský a milánský, však odmítlo odsoudit Tři kapitoly a exkomunikovali papeže. Protože tito biskupové nyní již patřili k lombardské říši, nesahal k nim císařův a papežův vliv, a jejich schizma trvalo až do 7. století. V této situaci uzavírá papež s císařem tichou dohodu, podle níž má být svolán ekumenický koncil, který rozhodne; až do té doby neměla žádná strana konat další kroky. Justinián však přesto roku 551 znovu Tři kapitoly odsoudil, proti čemuž Vigilius protestoval a nakonec se uchýlil do baziliky sv. Petra, z níž však byl dovlečen do Konstantinopole. V květnu 551 církevní synod v Konstantinopoli Tři kapitoly odsoudil, avšak Vigilius se postavil zásadně proti. Císař jej za to zesměšnil a dokonce nechal exkomunikovat. Vigilius se v tzv. druhém protokolu vyjádřil v souladu s touto synodou. Přinejmenším domnělá bezzásadovost přivedla Vigilia do naprosté izolace na Západě i na Východě. Ve váhávosti Vigilius nadále pokračoval a nakonec přijal i usnesení Druhého konstantinopolského koncilu (553), který nepřijal odsouzení zmiňovaných Tří kapitol. Kromě zmiňovaného schismatu s lombardskými biskupy spor o Tři kapitoly nijak nevyřešil situaci monofyzitských církví; ty však byly v 7. století smeteny islámskou invazí. Vzhledem k velmi diskutabilnímu jednání a rozhodování papeže Vigilia se někdy tímto sporem argumentuje v otázce zpochybnění katolického dogmatu o papežské neomylnosti.
  • El Cisma de los tres Capítulos o Controversia de los Tres Capítulos fue un intento de reconciliar a los cristianos no calcedonianos de Siria (Iglesia ortodoxa siria) y Egipto (Iglesia ortodoxa copta) con la ortodoxia calcedonia oriental, tras el fracaso del Henotikon.Bajo la denominación de los Tres Capítulos se entiende las personas y obras de tres teólogos del siglo V que desempeñaron un cierto papel en el periodo que media entre los concilios de Éfeso y Calcedonia, y luego se convirtieron en manzana de la discordia entre los diversos partidos de la política eclesiástica. Se trata de: Teodoro de Mopsuestia (350-428), obispo de Antioquía. Acusado de nestorianismo, pero nunca condenado, murió en paz en el seno de la Iglesia. Ibas de Edesa (†457), obispo del tiempo que siguió a la unión de 433 entre las escuelas de Alejandría y Antioquía. No defiende explícitamente a Teodoro, pero tampoco expresa ningún apoyo a Cirilo de Alejandría, los dos cabezas de ambos patriarcados. La carta objeto de anatematismo reconoce la unión, pero expresa su apoyo a Teodoro. Teodoreto de Ciro, obispo. Algunos de sus escritos van dirigidos contra los anatematismos de Cirilo en los que éste condenaba a Teodoro.Ninguno de los tres fue condenado en Calcedonia. La controversia surgió tomando como base los ataques de Cirilo contra Teodoro, en un intento de acercamiento al monofisismo y por miedo de la jerarquía a ser tildada de nestorianismo por los monofisitas, que tenían gran influencia en el Imperio bizantino
  • Trzy Dzieła lub Trzy Rozdziały (gr. Tría Kephálaia) – prace trzech teologów ze szkoły antiocheńskiej: Teodora z Mopsuestii, Teodoreta z Cyru i Ibasa z Edessy. Na temat ich doktrynalnej prawowierności toczył się jeden z największych sporów dogmatycznych VI wieku. Autorzy ci uważani byli za protoplastów nestorianizmu przez aleksandryjską tradycję interpretacji jedności dwóch natur w Chrystusie, wyrosłą z pism Cyryla Aleksandryjskiego oraz przez, powstały z niej, heterodoksyjny nurt monofizytów. Spór ten bezpośrednio wywołany został przez cesarza Justyniana, który, chcąc pozyskać poparcie monofizytów, wydał około roku 544 dekret potępiający wymienionych teologów i ich dzieła jako niezgodne z nauką Kościoła. Przeciw temu dekretowi wystąpili biskupi Zachodu, zyskując poparcie papieża Wigiliusza. Ostatecznie jednak, pod presją cesarza, papież ten podpisał akta Soboru konstantynopolitańskiego II, na którym dokonano potępienia Trzech Dzieł, jako zawierających błędne ujęcia. Stanowisko tego Soboru potwierdził papież Grzegorz Wielki, broniąc ujęcia unii hipostatycznej w Chrystusie nauczanego przez szkołę Cyryla Aleksandryjskiego.== Przypisy ==
  • A Controvérsia dos Três Capítulos, uma das fases da controvérsia calcedoniana, foi uma tentativa de reconciliar os cristãos não calcedonianas das províncias romanas da Síria (Igreja Ortodoxa Síria) e Egito (Igreja Ortodoxa Copta) com a Igreja Ortodoxa, logo após o fracasso do Henotikon. Os Três Capítulos (τρία κεφάλαια, tría kephálaia) consistiam nas proposições anatemizando: Teodoro de Mopsuéstia e suas obras Algumas obras específicas de Teodoreto de Ciro A carta de Ibas de Edessa para Máris de Calcedônia
  • Con scisma tricapitolino o scisma dei Tre Capitoli (in greco antico τρία κεφάλαια, trîa kephálaia) si indica una divisione all’interno della Chiesa avvenuta tra i secoli VI e VII, causata da un folto gruppo di vescovi, per lo più occidentali, che interruppero le relazioni con gli altri vescovi e con il papa, rifiutando le decisioni del Concilio di Costantinopoli II del 553. La separazione durò circa un secolo e mezzo ed interessò un vasto territorio, comprendente Italia del Nord, Dalmazia e Illirico.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 4755815 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 42265 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 104 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 108096364 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:année
  • 1979 (xsd:integer)
  • 1986 (xsd:integer)
  • 1987 (xsd:integer)
  • 1989 (xsd:integer)
  • 1994 (xsd:integer)
  • 1996 (xsd:integer)
  • 1997 (xsd:integer)
  • 2004 (xsd:integer)
  • 2008 (xsd:integer)
prop-fr:annéePremièreÉdition
  • published by Basil Blackwell Ltd, 1964
prop-fr:directeur
  • oui
prop-fr:isbn
  • 394537785 (xsd:integer)
  • 415022096 (xsd:integer)
  • 415142946 (xsd:integer)
  • 472087282 (xsd:integer)
  • 500250995 (xsd:integer)
  • 582063043 (xsd:integer)
  • 801833531 (xsd:integer)
  • 804726302 (xsd:integer)
  • 823209679 (xsd:integer)
  • 2130520065 (xsd:integer)
  • 9781594160790 (xsd:double)
prop-fr:langue
  • en
  • fr
prop-fr:lienAuteur
  • Procope de Césarée
prop-fr:lieu
  • New York
  • Paris
  • Ann Arbor
  • London New York
  • New York, N.Y
  • Baltimore, Md
  • Stanford, Calif
  • Yardley, Penn
prop-fr:nom
  • Oman
  • Norwich
  • Cameron
  • Evans
  • Jones
  • Morrisson
  • Browning
  • Treadgold
  • Moorhead
  • Meyendorff
  • Procope de Césarée
prop-fr:prénom
  • Cécile
  • John
  • Robert
  • Warren
  • A. H. M.
  • John Julius
  • Averil
  • Charles W.C.
  • J. A. S.
prop-fr:sousTitre
  • The Early Centuries
prop-fr:titre
  • Justinian and Theodora
  • A history of the Byzantine state and society
  • Byzantine theology : historical trends and doctrinal themes
  • Byzantium
  • Justinian
  • Le monde byzantin. 330-641
  • Procopius and the sixth century
  • Secret history
  • The Byzantine Empire
  • The later Roman Empire, 284-602 : a social economic and administrative survey
  • The age of Justinian the circumstances of imperial power
prop-fr:titreVolume
  • L’Empire romain d’Orient
prop-fr:volume
  • 1 (xsd:integer)
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
prop-fr:éditeur
  • Presses universitaires de France
  • Johns Hopkins University Press
  • Longman
  • Routledge
  • Stanford University Press
  • Thames and Hudson
  • University of Michigan Press
  • Knopf Distributed by Random House
  • Fordham University Press
  • Westholme Pub
dcterms:subject
rdfs:comment
  • L’affaire dite des Trois Chapitres (τρία κεφάλαια – tria kephalaia) s’inscrit dans les efforts de Justinien Ier pour réconcilier sur le plan religieux les parties orientale et occidentale de son empire en les persuadant que les décisions du concile de Chalcédoine étaient conformes à la christologie de l’école d’Alexandrie.
  • The Three-Chapter Controversy, a phase in the Chalcedonian controversy, was an attempt to reconcile the Non-Chalcedonian Christians of Syria (Syriac Orthodox Church) and Egypt (Coptic Orthodox Church) with the Great Church, following the failure of the Henotikon. The Three Chapters (τρία κεφάλαια, tría kephálaia) consisted of propositions anathematizing: The person and writings of Theodore of MopsuestiaCertain writings of Theodoret of CyrusThe letter of Ibas of Edessa to Maris
  • Beim Dreikapitelstreit ging es im 6. und 7. Jahrhundert um eine innerkirchliche Auseinandersetzung über das Verhältnis zwischen der göttlichen und menschlichen Natur Jesu Christi.Das Konzil von Chalkedon (451) hatte die christologischen Streitigkeiten über die Natur Christi nicht beilegen können, sondern eine Reihe von neuen Schismen bewirkt. 519 hatte unter Kaiser Justin I. zumindest das Akakianische Schisma zwischen den Kirchen von Rom und Konstantinopel beigelegt werden können.
  • Spor o Tři kapitoly se nazývá jedna z vnitrocírkevních kontroverzí 6. století, která se zabývala vztahem božské a lidské přirozenosti v Kristu.Císař Justinián I. (527-565) nastolil ve své náboženské politice z nutnosti a také pod vlivem císařovny Theodory kurs nakloněný monofyzitským kruhům. Pokusil se dosáhnout církevní jednoty mezi těmi, kdo odmítli rozhodnutí Chalkedonského koncilu a těmi, kdo jej přijímali, tj. většinou církve.
  • A Controvérsia dos Três Capítulos, uma das fases da controvérsia calcedoniana, foi uma tentativa de reconciliar os cristãos não calcedonianas das províncias romanas da Síria (Igreja Ortodoxa Síria) e Egito (Igreja Ortodoxa Copta) com a Igreja Ortodoxa, logo após o fracasso do Henotikon.
  • Trzy Dzieła lub Trzy Rozdziały (gr. Tría Kephálaia) – prace trzech teologów ze szkoły antiocheńskiej: Teodora z Mopsuestii, Teodoreta z Cyru i Ibasa z Edessy. Na temat ich doktrynalnej prawowierności toczył się jeden z największych sporów dogmatycznych VI wieku. Autorzy ci uważani byli za protoplastów nestorianizmu przez aleksandryjską tradycję interpretacji jedności dwóch natur w Chrystusie, wyrosłą z pism Cyryla Aleksandryjskiego oraz przez, powstały z niej, heterodoksyjny nurt monofizytów.
  • A háromcikkely-vita vagy háromfejezet-vita (görögül: tria kephalaia [τρία κεφάλαια]; latinul: tria capitula) azon egyházi viszálykodás, amely Justinianus császár által 544-ben kiadott, három pontból álló rendelete miatt ütött ki. A rendelet Mopszuesztiai Theodórosz személyét és iratait, Küroszi Theodorétosz Alexandriai Kürillosz elleni iratait, Ibasz püspöknek a perzsa Mari püspökhöz írott levelét, és függelékül még a khalkédóni zsinat ellenzőit anatémával sújtotta.
  • El Cisma de los tres Capítulos o Controversia de los Tres Capítulos fue un intento de reconciliar a los cristianos no calcedonianos de Siria (Iglesia ortodoxa siria) y Egipto (Iglesia ortodoxa copta) con la ortodoxia calcedonia oriental, tras el fracaso del Henotikon.Bajo la denominación de los Tres Capítulos se entiende las personas y obras de tres teólogos del siglo V que desempeñaron un cierto papel en el periodo que media entre los concilios de Éfeso y Calcedonia, y luego se convirtieron en manzana de la discordia entre los diversos partidos de la política eclesiástica.
  • Con scisma tricapitolino o scisma dei Tre Capitoli (in greco antico τρία κεφάλαια, trîa kephálaia) si indica una divisione all’interno della Chiesa avvenuta tra i secoli VI e VII, causata da un folto gruppo di vescovi, per lo più occidentali, che interruppero le relazioni con gli altri vescovi e con il papa, rifiutando le decisioni del Concilio di Costantinopoli II del 553.
rdfs:label
  • Trois Chapitres
  • Cisma de los Tres Capítulos
  • Controvérsia dos Três Capítulos
  • Dreikapitelstreit
  • Háromcikkely-vita
  • Scisma tricapitolino
  • Spor o Tři kapitoly
  • Three-Chapter Controversy
  • Trzy Dzieła
  • Спор о трёх главах
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of