La Révolution tunisienne de 2010-2011 (الثورة التونسية), parfois appelée « Révolution de jasmin,,, » (ثورة الياسمين), est une révolution considérée comme essentiellement non violente, qui par une suite de manifestations et de sit-in durant quatre semaines en décembre 2010 et janvier 2011, a abouti au départ du président de la République de Tunisie, Zine el-Abidine Ben Ali, en poste depuis 1987.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • La Révolution tunisienne de 2010-2011 (الثورة التونسية), parfois appelée « Révolution de jasmin,,, » (ثورة الياسمين), est une révolution considérée comme essentiellement non violente, qui par une suite de manifestations et de sit-in durant quatre semaines en décembre 2010 et janvier 2011, a abouti au départ du président de la République de Tunisie, Zine el-Abidine Ben Ali, en poste depuis 1987. L'appellation « Révolution de jasmin » a fait débat, car elle renvoie aussi à la prise de pouvoir de Ben Ali en 1987 (qualifiée de « Révolution au jasmin »). Les Tunisiens préfèrent le nom de « Révolution de la dignité » (ثورة الكرامة) pour qualifier les évènements de 2010-2011.Parties de la ville de Sidi Bouzid, d'où le nom original de « révolte de Sidi Bouzid » (ثورة سيدي بوزيد) ou d'« intifada de Sidi Bouzid, », ces manifestations sont menées en protestation contre le chômage qui touche une forte proportion de la jeunesse, plus particulièrement les jeunes diplômés, la corruption et la répression policière. Elles débutent le 17 décembre 2010, après l'immolation par le feu d'un jeune vendeur ambulant de fruits et légumes à Sidi Bouzid, Mohamed Bouazizi, dont la marchandise avait été confisquée par les autorités.Quatre semaines de manifestations continues, s'étendant à tout le pays malgré la répression et amplifiées par une grève générale, provoquent la fuite de Ben Ali vers l'Arabie saoudite le 14 janvier 2011. Le Conseil constitutionnel désigne le président de la Chambre des députés, Fouad Mebazaa, comme président de la République par intérim en vertu de l'article 57 de la Constitution de 1959. Cette désignation et la constitution d'un nouveau gouvernement dirigé par le Premier ministre sortant Mohamed Ghannouchi ne mettent pas fin à la crise ; le contrôle de huit ministères par le parti de Ben Ali, le Rassemblement constitutionnel démocratique (RCD), est contesté par l'opposition et des manifestations. Mais le deuxième gouvernement Ghannouchi ne dure que du 27 janvier 2011 au 27 février 2011 : la pression populaire et syndicale pour un changement le plus complet possible et les violences continues entraînent la nomination d'un nouveau gouvernement dirigé par Béji Caïd Essebsi et la dissolution du RCD le 9 mars.Les mois de mars et d'avril voient la définition progressive du processus de transition, sous la houlette de la Haute instance pour la réalisation des objectifs de la révolution, sans que toutefois ce « véritable conflit de classes » moderne voit ses causes résolues.Environ 338 personnes ont été tuées et 2174 ont été blessées durant la révolution.
  • Unjuk rasa Tunisia 2010-2011 adalah serangkaian unjuk rasa yang sedang berlangsung di berbagai kota di Tunisia yang membuat Presiden Zine El Abidine Ben Ali mundur dari jabatannya pada 14 Januari 2011 setelah 23 tahun berkuasa. Pengunjuk rasa memprotes kenaikan harga pangan dan bahan bakar, pengangguran, korupsi, dan kebebasan berbicara. Rangkaian unjuk rasa ini dimulai Desember 2010 setelah seorang pedagang buah dan sayur membakar dirinya sendiri sesudah polisi menyita dagangannya dengan alasan tidak memiliki izin. Peristiwa ini merupakan gejolak sosial dan politik paling dramatis dalam tiga dekade terakhir dan telah mengakibatkan sejumlah kematian dan kerusakan.Wikidata: {{#property:P373}}
  • Als Revolution in Tunesien 2010/2011, außerhalb Tunesiens auch Jasminrevolution werden die umwälzenden politischen Ereignisse bezeichnet, die sich seit dem 17. Dezember 2010 in Tunesien zutragen. Sie begannen mit landesweiten Massenunruhen in der Bevölkerung, die sich seit Ende Dezember 2010 über die Zentren des Landes ausbreiteten und sich in Wellen von Protestaktionen gegen das Regime und die Lebensbedingungen in Tunesien, aber auch in Gewaltausbrüchen und Plünderungen ausdrückten. Auslöser der Unruhen war die sich rasch verbreitende Nachricht über die Selbstverbrennung des Gemüsehändlers Mohamed Bouazizi am 17. Dezember 2010 in Sidi Bouzid, einer 250 Kilometer südlich der Hauptstadt Tunis im Landesinneren gelegenen Stadt. Die Unruhen, die sich schnell über einen Volksaufstand zu einer Revolution ausweiteten, hatten sich – begünstigt durch moderne Kommunikationstechnik und Medien – spontan an verschiedenen Orten aus Einzelereignissen heraus gebildet und waren nicht einheitlich organisiert.Die Ereignisse wurden weltweit intensiv beobachtet und kommentiert, besonders in den Neuen Medien, wo sie etwa mit dem Ablauf einer sogenannten Farbrevolution verglichen wurden. Das Nachrichtenportal Spiegel Online sieht in den Protesten ein „Vorbild für Millionen von Arabern, die seit Jahrzehnten unter ihren korrupten Herrschern leiden“. Wie bei einem Domino-Effekt brachen am 5. Januar 2011 Unruhen in Algerien, am 25. Januar 2011 Unruhen in Ägypten und weitere Proteste in der Arabischen Welt aus, die von den Protesten in Tunesien inspiriert waren und größtenteils vergleichbare Motive hatten.Angesichts der sich nach wochenlangen Unruhen zuspitzenden Lage verließ das tunesische Staatsoberhaupt Zine el-Abidine Ben Ali nach 23 Regierungsjahren am 14. Januar 2011 fluchtartig das Land, über das der Ausnahmezustand verhängt wurde. Zum Übergangspräsidenten wurde am folgenden Tag Fouad Mebazaâ bestimmt. Auch wurden Neuwahlen angekündigt. Die Wahl für das Amt des Präsidenten soll innerhalb einer Frist von 60 Tagen stattfinden, die Wahl eines neuen Parlaments in sechs Monaten. Ministerpräsident Mohamed Ghannouchi bildete am 17. Januar 2011 eine Übergangsregierung, der als „Regierung der Nationalen Einheit“ auch Mitglieder früherer Oppositionsparteien angehören. Nach Angaben von Innenminister Ahmed Friaa hatten die Unruhen bis zu diesem Zeitpunkt 78 Zivilisten das Leben gekostet, weitere 94 waren verletzt worden; beschädigt wurden 85 Polizeiwachen, 13 Rathäuser, 43 Banken, elf Fabriken und 66 Geschäfte und Einkaufszentren. Die Gewalt habe die Wirtschaft des Landes drei Milliarden Dinar (1,57 Milliarden Euro) gekostet.Die Proteste nach der Bildung der Übergangsregierung richteten sich vor allem gegen die frühere Regierungspartei RCD und gegen Mitglieder der Übergangsregierung, die der RCD angehören oder angehört hatten. Daraufhin kam es bei der RCD zu einer Welle von Parteiaustritten und zur Auflösung ihres Zentralkomitees. Bei einer Regierungsumbildung am 27. Januar 2011 schieden etliche frühere RCD-Mitglieder aus der Übergangsregierung aus.Als Motiv der Unruhen wird die Unzufriedenheit über die wirtschaftliche Lage großer Teile der Bevölkerung, insbesondere über die stark angestiegenen Lebensmittelpreise und Energiekosten, über die schlechten Zukunftsperspektiven der Jugend und über das autokratische, korrupte und jahrzehntelang an der Macht befindliche Regime angesehen. Auf den wachsenden Unmut, der besonders von Jugendlichen und jungen Erwachsenen vorgetragen wurde, hatten das alte Regime und seine Behörden mit Polizeigewalt, Repressalien und Schikanen reagiert. Eine wesentliche Ursache der Proteste wird in dem Umstand gesehen, dass die Altersstruktur in der Region von den unter 30-Jährigen geprägt ist, die zwar gut ausgebildet sind, aber schlechte Aussichten auf adäquate Arbeitsplätze haben (Jugendüberschuss). Die Arbeitslosigkeit unter Akademikern betrug offiziell etwa 22 Prozent, wurde aber auf über 35 Prozent geschätzt.
  • Волнения в Тунисе (2010—2011) или (Вторая) Жасминовая революция (фр. Révolution de jasmin) и Финиковая революция) — волна общенационального недовольства политикой президента Туниса Зин эль-Абидина Бен Али, которая привела к его отставке 14 января 2011 года.
  • Rewolucja w Tunezji w 2010/2011 (zwana też jaśminową rewolucją) – protesty mieszkańców Tunezji o charakterze społeczno-politycznym przeciwko złej sytuacji materialnej, bezrobociu, brakowi swobód obywatelskich i długoletniej władzy prezydenta Zina Al-Abidina Ben Alego. W ich rezultacie 14 stycznia 2011 prezydent zrzekł się władzy i opuścił kraj, udając się do Arabii Saudyjskiej.Początkiem wystąpień było samospalenie się 17 grudnia 2010 w mieście Sidi Bu Zajd przez bezrobotnego Mohameda Bouaziziego z powodu zarekwirowania mu przez policję straganu, na którym nielegalnie handlował owocami. Jego próba samobójcza miała być protestem przeciwko brakowi możliwości znalezienia pracy, zmarł on później w szpitalu. Protesty w ciągu tygodnia przeniosły się do innych miast prowincji, a 27 grudnia 2010 dotarły do Tunisu. Począwszy od 8 stycznia 2011 doszło do radykalizacji nastrojów społecznych, kiedy w wyniku użycia siły przez policję z dnia na dzień wzrastała liczba ofiar śmiertelnych.14 stycznia 2011 prezydent Ben Ali, po ponad 23 latach sprawowania władzy, zrezygnował z urzędu i wraz z rodziną odleciał za granicę. 15 stycznia 2011 obowiązki głowy państwa przejął Fouad Mebazaâ, a 17 stycznia 2011 premier Mohamed Ghannouchi utworzył nowy rząd jedności narodowej, w skład którego weszli także przedstawiciele opozycji. Przejściowe władze zobowiązały się do poszanowania zasad demokracji i organizacji wolnych wyborów w ciągu 6 miesięcy. Obywatele nie przerwali jednak protestów, domagając się odsunięcia od rządów wszystkich przedstawicieli obalonego reżimu. 27 stycznia 2011 premier Ghannouchi dokonał zmian w rządzie, dymisjonując wszystkich ministrów ze Zgromadzenia Demokratyczno-Konstytucyjnego. 6 lutego 2011 zawieszona została natomiast działalność tej partii. Pod wpływem dalszych protestów premier ustąpił ze stanowiska 27 lutego 2011.7 marca 2011 zaprzysiężony został nowy rząd Bedżiego Caida Essebsiego, w którym nie znalazł się żaden z członków dawnej administracji. Na początku marca przejściowe władze podjęły decyzję o organizacji 24 lipca 2011 wyborów do Zgromadzenia Konstytucyjnego, mającego za zadanie opracowanie nowej konstytucji, w oparciu o którą mogłyby następnie odbyć się wybory parlamentarne i prezydenckie. W czerwcu data głosowania została jednak przesunięta na 23 października 2011 z powodu problemów organizacyjnych, w celu zagwarantowania wolnych i uczciwych wyborów. W wyborach tych, pierwszych przeprowadzonych w sposób wolny i uczciwy, zwycięstwo odniosła islamska Partia Odrodzenia. 12 grudnia 2011 Zgromadzenie Konstytucyjne nowym prezydentem kraju wybrało Moncefa Marzoukiego.Rozwiązany został dawny aparat służb bezpieczeństwa, odpowiedzialny za represjonowanie przeciwników politycznych oraz dawna partia rządząca, Zgromadzenie Demokratyczno-Konstytucyjne. W czerwcu 2011 w zaocznym procesie prezydent Ben Ali został skazany na 35 lat pozbawienia wolności za defraudację i nadużycie funduszy państwowych, a miesiąc później na kolejne 15 lat za nielegalne posiadanie broni, narkotyków i środków finansowych oraz 16 lat za korupcję i oszustwa przy zawieraniu umów.Rewolucja w Tunezji zapoczątkowała falę masowych protestów społecznych, do jakich doszło w pierwszych miesiącach 2011 w niemalże wszystkich krajach arabskich.
  • ジャスミン革命(ジャスミンかくめい、Jasmine Revolution、アラビア語: ثورة الياسمين‎; thawrat al-yāsmīn)は、2010年から2011年にかけてチュニジアで起こった革命(民主化運動)。
  • La crisis política en Túnez de 2010-2011, conocida internacionalmente como la Revolución tunecina, y también como la Revolución de los Jazmines o la Intifada de Sidi Bouzid, puesto que comenzó en la ciudad de Sidi Bouzid, en el centro/sur de la zona más poblada del país, se inició como una serie de protestas demócratas, con gran presencia de jóvenes, sentando un precedente decisivo en el mundo árabe cuando consiguieron derrocar al gobierno autocrático de Zine El Abidine Ben Ali. Los medios de comunicación han tomado como fecha de inicio el viernes 17 de diciembre de 2010, cuando el joven universitario y vendedor ambulante Mohamed Bouazizi se quemó a lo bonzo en la ya citada ciudad de Sidi Bouzid, para protestar por la acción de la policía que, al confiscarle su puesto callejero de venta de frutas, le había condenado al paro y a la miseria más absoluta. Los hechos continuaron por la reacción de la población con fuertes protestas ante el suceso, así como el incremento excesivo de los precios en los alimentos básicos, la corrupción, las malas condiciones de vida de los habitantes tunecinos y la falta de oportunidades para superar la crisis económica que sufría el país desde 2008. Éstas fueron las más importantes de los últimos 30 años.Inicialmente el presidente Ben Ali, que gobernaba desde 1987, mandó reprimir las manifestaciones que se propagaban por todo el país produciéndose 66 muertos en un mes. Posteriormente, cuando se percató de que la revolución se extendía a la vez que sus efectos desestabilizadores se mostraban imparables, ordenó el cese de los disparos indiscriminados por parte de las fuerzas de seguridad contra los manifestantes, anunciando que dejaría el poder en 2014 y prometió libertad de información en todos los medios de comunicación, incluido internet. Unos días después, el 14 de enero de 2011, ante la presión de las protestas, el presidente huyó del país cediendo al poder al primer ministro Mohammed Ghannouchi y refugiándose en Arabia Saudita. El 27 de febrero, poco más de un mes después, Mohammed Ghannouchi anuncia su dimisión como primer ministro del gobierno de transición, tras unos días de intensas manifestaciones en las que miles de manifestantes pedían su dimisión y la del resto del gobierno. El cargo de primer ministro lo pasa a ocupar el mismo día Béji Caïd Essebsi, antiguo decano del Colegio de Abogados de Túnez.
  • Yasemin Devrimi, halkın ayaklanması üzerine 23 yıldır Tunus'u yöneten Zeynel Abidin Bin Ali'nin ülkeden kaçmasıyla sonuçlanan durumun genel adıdırYasemin Devrimi, Tunus'un birçok şehrinde gerçekleşen protestolardır. Protestocuların hedef aldığı başlıca konular işsizlik, gıda enflasyonu, siyasi yozlaşma, ifade özgürlüğü ve kötü yaşam koşulları olmakla beraber, 23 yıldır ülkeyi yöneten Zeynel Abidin Bin Ali'nin başkanlığı bırakıp 14 Ocak 2011'de ülkeden kaçmasıyla sonuçlanan olaylar bütünüdür. Kasım 2010'da, meyve sebze satıcısı olan işsiz bir üniversite mezununun, satış arabasına polisin el koymasından sonra kendini ateşe vermesi ile başlayan protestolar Tunus'ta son 30 yıldır yaşanan sosyal ve siyasal olayların en dramatik dalgalarından biriydi ve yaralanmalar ve hayat kayıpları ile sonuçlandı. Ben Ali'nin ayrılmasından sonra, yeni bir seçim 60 gün içinde yapılacaktı.Renkli Devrimlerin jeopolitik terminolojisi ile paralel olarak, Protestolar batılı medyada Yasemin Devrimi olarak da adlandırılır.Medyanın bu yöndeki etkisinden dolayı, diğerleri protestoları ve Başkan Ben Ali'nin bu çıkışını Twitter Devrimi veya Wikileaks Devrimi olarak adlandırırlar.
  • A Revolução de Jasmim (em árabe ثورة الياسمين), também chamada revolução tunisiana de 2010-2011, é uma sucessão de manifestações insurrecionais ocorrida na Tunísia entre dezembro de 2010 e janeiro de 2011 que levou à saída do presidente da República, Zine el-Abidine Ben Ali, que ocupava o cargo desde 1987.
  • La Revolució de Tunísia o Revolució del gessamí, també coneguda com les protestes de Tunísia i el juny del 2011, ja àmpliament coneguda com a Revolució tunisiana, van començar el 17 de desembre de 2010 quan un jove, Mohamed Bouazizi, venedor ambulant de fruites i verdures, es va autoimmolar, desesperat amb les seves condicions de vida i amb voluntat de protestar per l'acció de la policia, que li havia confiscat el carret de venda amb els productes, i van continuar per la reacció de la població davant de l'esdeveniment, l'increment excessiu dels preus dels aliments bàsics, la corrupció, les males condicions de vida dels habitants tunisencs i la falta d'oportunitats per superar la població la crisi econòmica que sofria el país des del 2008. aquestes van ser les més importants dels últims 30 anys.El president Zine El Abidine Ben Ali, que governava des de 1987, va exigir el cessament dels trets indiscriminats de les forces de seguretat contra els manifestants; de la mateixa manera, va manifestar que deixaria el poder el 2014 i va prometre llibertat d'informació en tots els mitjans de comunicació, inclòs Internet. Uns dies després, el 14 de gener de 2011, davant de la pressió de les protestes, el president va fugir del país cedint al poder al primer ministre Mohammed Ghannouchi, i refugiant-se a Aràbia Saudita.A data de 18 de gener de 2011, els morts eren 78 i els ferits, almenys 94.
  • Tuniská revoluce na přelomu roku 2010 a 2011 vypukla poté, co se 17. prosince 2010 ve městě Sídí Bú Zíd upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Buazízí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení. Přestože se režim Buazizíův případ snažil prezentovat jako ojedinělý incident, ztotožnily se s ním tisíce jeho vrstevníků s podobným osudem, neboť více než 70 % nezaměstnaných v Tunisku je ve věku 15 až 29 lety a pro mnohé z nich je frustrující, že nemohou najít práci, ačkoli absolvovali střední školu nebo dokonce univerzitu. Následné pouliční protesty se autoritářský režim prezidenta Zín Abidín bin Alí snažil potlačit represí, čímž jim dodal nový rozměr − původní sociální požadavky demonstrantů se postupně zpolitizovaly.V televizním vystoupení 13. ledna prezident bin Alí oznámil, že zakázal zásahovým jednotkám používat proti demonstrantům střelné zbraně, že už nebude kandidovat v příštích prezidentských volbách a přislíbil vyhlášení parlamentních voleb ještě před vypršením svého mandátu. Dále slíbil "úplnou" informační svobodu a přístup k internetu, který byl v Tunisku dosud značně omezen, a také nižší ceny chleba, mléka a cukru. Jeho televizní vystoupení vyvolalo masové oslavy v centru Tunisu i v některých menších městech. Následujícího dne však protivládní demonstrace pokračovaly, demonstranti obsadili i střechu ministerstva vnitra. Prezident proto rozpustil vládu a vyhlásil v zemi výjimečný stav, zákaz shromažďování více než tří lidí a prodloužil zákaz nočního vycházení od 17:00 do 7:00. Armáda následně obsadila mezinárodní letiště a byl uzavřen vzdušný prostor. Ještě předtím však prezident bin Alí odletěl ze země, což večer 14. ledna ve státní televizi oznámil předseda tuniské vlády Muhammad Ghannúší. Bin Alí poté, co ho odmítla přijmout Francie, přistál 15. ledna časně ráno na letišti v Džiddě v Saúdské Arábii, kde nalezl dočasný azyl. Už dopoledne 14. ledna odletěl z Tuniska do Dubaje prezidentův zeť a významný podnikatel Sakar Materí, který byl před vypuknutím nepokojů údajně adeptem na významnou funkci v tuniské vládě. Prezidentova manželka Leila je v Dubaji už několik dní. Dne 20. února ale tuniská vláda požádala Saúdskou Arábii o bin Alího vydání, aby mohl být vyšetřen jeho podíl na zabíjení demonstrantů.Tuniské demonstrace a následná změnu režimu vyvolaly rozsáhlé protesty v mnoha dalších muslimských zemích především na severu Afriky (protesty bývají souhrnně označovány jako arabské jaro). Demonstrace v Egyptě vedly v únoru 2011 k odstoupení prezidenta Mubaraka. Protesty se konaly také v Libyi, Bahrajnu, Saúdské Arábii, Džibutsku, Sýrii, Íránu, Jemenu, Alžírsku a v Maroku.
  • La Rivoluzione tunisina del 2010-2011, note altresì come Rivoluzione dei Gelsomini, consiste in una serie di proteste e sommosse popolari in numerose città della Tunisia. La rivolta si inserisce nel contesto delle coeve proteste nel mondo arabo. Le motivazioni delle proteste che hanno portato alla caduta del vecchio regime, sono da ricercarsi in disoccupazione, rincari alimentari, corruzione e cattive condizioni di vita. Le proteste, iniziate nel dicembre 2010, costituiscono la più drammatica ondata di disordini sociali e politici in tre decenni e hanno provocato decine di morti e feriti per i tentativi di repressione.
  • A jázminos forradalom egy erőszakos tüntetéssorozat volt Tunéziában. A folyamat az ország több városára is átterjedt, és a 23 éve hatalmon lévő Zín el-Ábidín ben Ali elnöki pozíciójáról való 2011. január 14-i lemondásához vezetett. A 2010 decemberében kezdődött tüntetésekhez hasonlóra három évtizede nem volt példa az országban. A tömegdemonstrációk közvetlen kiváltó oka egy zöldségeket és gyümölcsöket áruló boltos, Mohammed el-Búazízi öngyilkossága volt. A boltosnak nem volt meg a szükséges engedélye vállalkozásához, emiatt a rendőrség lefoglalta az autóját. Az eset miatti tiltakozásként utcára vonuló tömeg ellen a tunéziai rendfenntartók erőszakkal léptek fel, 338 ember halálát okozva, végül azonban a folytatódó tiltakozó akciók hatására Ben Ali kénytelen volt lemondani és Szaúd-Arábia területére menekült. Hatvan éve ez volt az első alkalom, hogy egy arab kormányzatot közvetlenül az utcai tüntetések hatására távolítottak el. A tunéziai forradalom egy láncreakciót indított el az arab világban, mely később Arab tavasz néven vált ismertté.
  • Tunisiar iraultza edo Jasminen Iraultza 2010 urteko abenduan Tunisiako Sidi Bouzid hirian abiarazitako matxinada da, langabezia masiboaren, prezioen igoeraren eta oro har egoera sozioekonomiko larriaren aurka protestatzeko. Matxinadaren ondorioz, 2011ko urtarrilaren 14ean, hamarka hildako izan ondoren, Tunisiako presidenteak, agintean 23 urtez izan ondoren, bere familiarekin Tunisiatik ihes egin eta Saudi Arabia hartu zuen babesa.Matxinada Mohamed Bouazizi gazteak bere buruari su eman zionean piztu zen, poliziak bizimodua ateratzeko erabiltzen zuen gurditxoko barazki eta fruituak saltzeko baimena ez izateagatik irauli zutenean. Gaztea urtarrilaren 4ean hil zen jasandako erreduren ondorioz. Ondorengo egunetan, protesta zabalak izan ziren azken Tunisiako gobernuaren aurka, poliziak gogor erreprimitutakoak. Protestetan, beste pertsona batzuek bere buruaz beste egin zuten eta poliziak hainbat pertsona hil zituen tiroz. Poliziak disidenteen atxiloketa masiboak ere burutu zituen. Horren aurka Anonymous ekimenak Tunisiako gobernuko webguneak blokeatu zituen 2011ko urtarrilaren hasieran. Protestak Aljeriara zabaldu ziren, egoera sozioekonomikoaren aurka protestatzeko, non gazte eta poliziaren arteko istilu larriak izan ziren. Beste arabiar herrialde zenbaitetan ere, hainbat pertsonak bere buruaz beste egin zuten, Mohamed Bouazizi gaztearen ereduari jarraiki, bertako erregimen politiko eta egoera sozioekonomikoaren aurka protestatuz.
  • De Jasmijnrevolutie is de benaming voor de protesten van de Tunesische bevolking tegen de hoge (jeugd)werkloosheid, de corruptie, de censuur, de hoge voedselprijzen en de politiek van president Zine El Abidine Ben Ali, volgend op de zelfverbranding van Mohammed Bouazizi op 17 december 2010. De revolutie is vernoemd naar de jasmijn, die beschouwd wordt als de nationale bloem van Tunesië.
  • 튀니지 혁명(아랍어: الثورة التونسية)은 2010년부터 2011년에 걸쳐 튀니지에서 일어난 혁명이다. 튀니지의 나라 꽃인 재스민에 빗대어 재스민 혁명(Jasmine Revolution)으로도 불린다.혁명의 결과로 1987년부터 튀니지를 통치한 제인 엘아비디네 벤 알리 대통령이 24년만에 대통령직을 사퇴하고 사우디아라비아로 망명하였다.
  • The Tunisian Revolution, also known as the Jasmine Revolution, was an intensive campaign of civil resistance, including a series of street demonstrations taking place in Tunisia. The events began on 18 December 2010 and led to the ousting of longtime President Zine El Abidine Ben Ali in January 2011. It eventually led to a thorough democratization of the country and to free and democratic elections. They saw the victory of a coalition of the Islamist Ennahda Movement with the centre-left Congress for the Republic and the left-leaning Ettakatol as junior partners.The demonstrations were precipitated by high unemployment, food inflation, corruption, a lack of freedom of speech and other political freedoms and poor living conditions. The protests constituted the most dramatic wave of social and political unrest in Tunisia in three decades and have resulted in scores of deaths and injuries, most of which were the result of action by police and security forces against demonstrators. The protests were sparked by the self-immolation of Mohamed Bouazizi on 17 December 2010 and led to the ousting of President Zine El Abidine Ben Ali 28 days later on 14 January 2011, when he officially resigned after fleeing to Saudi Arabia, ending 23 years in power. Labour unions were said to be an integral part of the protests. The protests inspired similar actions throughout the Arab world.Following Ben Ali's departure from the country, a state of emergency was declared. The Constitutional Court affirmed Fouad Mebazaa as acting president under Article 57 of the Constitution. A caretaker coalition government was also created, including members of Ben Ali's party, the Constitutional Democratic Rally (RCD), in key ministries, while including other opposition figures in other ministries, with elections to take place within 60 days. However, five newly appointed non-RCD ministers resigned almost immediately, and daily street protests in Tunis and other towns around Tunisia continued, demanding that the new government have no RCD members and that the RCD itself be disbanded. On 27 January Prime Minister Mohamed Ghannouchi reshuffled the government, removing all former RCD members other than himself. On 6 February the new interior minister suspended all party activities of the RCD, citing security reasons. The party was dissolved, as protesters had demanded, on 9 March 2011.Following further public protests, Ghannouchi himself resigned on 27 February, and Beji Caid el Sebsi became Prime Minister; two other members of the Interim Government resigned on the following day. On 3 March 2011, the president announced the elections for the Constituent Assembly, which were held on 23 October 2011 with the Islamist Ennahda Party winning the plurality of seats.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 5207345 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 173142 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 546 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 110924898 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:blessés
  • 2174 (xsd:integer)
prop-fr:colonnes
  • 3 (xsd:integer)
prop-fr:commons
  • Category:Jasmine Revolution
prop-fr:date
  • 2010-12-17 (xsd:date)
prop-fr:fr
  • Conseil mondial de l'or
prop-fr:lang
  • en
prop-fr:légende
  • 0001-01-14 (xsd:date)
prop-fr:morts
  • 338 (xsd:integer)
prop-fr:nom
  • Révolution tunisienne
prop-fr:participants
  • Tunisiens
prop-fr:revendications
  • Démocratie
  • Création d'emplois
  • Départ du président Ben Ali
  • Libertés
prop-fr:texte
  • Conseil mondial de l'or
prop-fr:trad
  • World Gold Council
prop-fr:upright
  • 1.500000 (xsd:double)
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
prop-fr:wikinews
  • Catégorie:Révolte de Sidi Bouzid
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • La Révolution tunisienne de 2010-2011 (الثورة التونسية), parfois appelée « Révolution de jasmin,,, » (ثورة الياسمين), est une révolution considérée comme essentiellement non violente, qui par une suite de manifestations et de sit-in durant quatre semaines en décembre 2010 et janvier 2011, a abouti au départ du président de la République de Tunisie, Zine el-Abidine Ben Ali, en poste depuis 1987.
  • Волнения в Тунисе (2010—2011) или (Вторая) Жасминовая революция (фр. Révolution de jasmin) и Финиковая революция) — волна общенационального недовольства политикой президента Туниса Зин эль-Абидина Бен Али, которая привела к его отставке 14 января 2011 года.
  • ジャスミン革命(ジャスミンかくめい、Jasmine Revolution、アラビア語: ثورة الياسمين‎; thawrat al-yāsmīn)は、2010年から2011年にかけてチュニジアで起こった革命(民主化運動)。
  • A Revolução de Jasmim (em árabe ثورة الياسمين), também chamada revolução tunisiana de 2010-2011, é uma sucessão de manifestações insurrecionais ocorrida na Tunísia entre dezembro de 2010 e janeiro de 2011 que levou à saída do presidente da República, Zine el-Abidine Ben Ali, que ocupava o cargo desde 1987.
  • De Jasmijnrevolutie is de benaming voor de protesten van de Tunesische bevolking tegen de hoge (jeugd)werkloosheid, de corruptie, de censuur, de hoge voedselprijzen en de politiek van president Zine El Abidine Ben Ali, volgend op de zelfverbranding van Mohammed Bouazizi op 17 december 2010. De revolutie is vernoemd naar de jasmijn, die beschouwd wordt als de nationale bloem van Tunesië.
  • 튀니지 혁명(아랍어: الثورة التونسية)은 2010년부터 2011년에 걸쳐 튀니지에서 일어난 혁명이다. 튀니지의 나라 꽃인 재스민에 빗대어 재스민 혁명(Jasmine Revolution)으로도 불린다.혁명의 결과로 1987년부터 튀니지를 통치한 제인 엘아비디네 벤 알리 대통령이 24년만에 대통령직을 사퇴하고 사우디아라비아로 망명하였다.
  • Tuniská revoluce na přelomu roku 2010 a 2011 vypukla poté, co se 17. prosince 2010 ve městě Sídí Bú Zíd upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Buazízí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení.
  • Yasemin Devrimi, halkın ayaklanması üzerine 23 yıldır Tunus'u yöneten Zeynel Abidin Bin Ali'nin ülkeden kaçmasıyla sonuçlanan durumun genel adıdırYasemin Devrimi, Tunus'un birçok şehrinde gerçekleşen protestolardır. Protestocuların hedef aldığı başlıca konular işsizlik, gıda enflasyonu, siyasi yozlaşma, ifade özgürlüğü ve kötü yaşam koşulları olmakla beraber, 23 yıldır ülkeyi yöneten Zeynel Abidin Bin Ali'nin başkanlığı bırakıp 14 Ocak 2011'de ülkeden kaçmasıyla sonuçlanan olaylar bütünüdür.
  • Rewolucja w Tunezji w 2010/2011 (zwana też jaśminową rewolucją) – protesty mieszkańców Tunezji o charakterze społeczno-politycznym przeciwko złej sytuacji materialnej, bezrobociu, brakowi swobód obywatelskich i długoletniej władzy prezydenta Zina Al-Abidina Ben Alego.
  • Als Revolution in Tunesien 2010/2011, außerhalb Tunesiens auch Jasminrevolution werden die umwälzenden politischen Ereignisse bezeichnet, die sich seit dem 17. Dezember 2010 in Tunesien zutragen. Sie begannen mit landesweiten Massenunruhen in der Bevölkerung, die sich seit Ende Dezember 2010 über die Zentren des Landes ausbreiteten und sich in Wellen von Protestaktionen gegen das Regime und die Lebensbedingungen in Tunesien, aber auch in Gewaltausbrüchen und Plünderungen ausdrückten.
  • La crisis política en Túnez de 2010-2011, conocida internacionalmente como la Revolución tunecina, y también como la Revolución de los Jazmines o la Intifada de Sidi Bouzid, puesto que comenzó en la ciudad de Sidi Bouzid, en el centro/sur de la zona más poblada del país, se inició como una serie de protestas demócratas, con gran presencia de jóvenes, sentando un precedente decisivo en el mundo árabe cuando consiguieron derrocar al gobierno autocrático de Zine El Abidine Ben Ali.
  • The Tunisian Revolution, also known as the Jasmine Revolution, was an intensive campaign of civil resistance, including a series of street demonstrations taking place in Tunisia. The events began on 18 December 2010 and led to the ousting of longtime President Zine El Abidine Ben Ali in January 2011. It eventually led to a thorough democratization of the country and to free and democratic elections.
  • La Rivoluzione tunisina del 2010-2011, note altresì come Rivoluzione dei Gelsomini, consiste in una serie di proteste e sommosse popolari in numerose città della Tunisia. La rivolta si inserisce nel contesto delle coeve proteste nel mondo arabo. Le motivazioni delle proteste che hanno portato alla caduta del vecchio regime, sono da ricercarsi in disoccupazione, rincari alimentari, corruzione e cattive condizioni di vita.
  • Unjuk rasa Tunisia 2010-2011 adalah serangkaian unjuk rasa yang sedang berlangsung di berbagai kota di Tunisia yang membuat Presiden Zine El Abidine Ben Ali mundur dari jabatannya pada 14 Januari 2011 setelah 23 tahun berkuasa. Pengunjuk rasa memprotes kenaikan harga pangan dan bahan bakar, pengangguran, korupsi, dan kebebasan berbicara.
  • A jázminos forradalom egy erőszakos tüntetéssorozat volt Tunéziában. A folyamat az ország több városára is átterjedt, és a 23 éve hatalmon lévő Zín el-Ábidín ben Ali elnöki pozíciójáról való 2011. január 14-i lemondásához vezetett. A 2010 decemberében kezdődött tüntetésekhez hasonlóra három évtizede nem volt példa az országban. A tömegdemonstrációk közvetlen kiváltó oka egy zöldségeket és gyümölcsöket áruló boltos, Mohammed el-Búazízi öngyilkossága volt.
  • La Revolució de Tunísia o Revolució del gessamí, també coneguda com les protestes de Tunísia i el juny del 2011, ja àmpliament coneguda com a Revolució tunisiana, van començar el 17 de desembre de 2010 quan un jove, Mohamed Bouazizi, venedor ambulant de fruites i verdures, es va autoimmolar, desesperat amb les seves condicions de vida i amb voluntat de protestar per l'acció de la policia, que li havia confiscat el carret de venda amb els productes, i van continuar per la reacció de la població davant de l'esdeveniment, l'increment excessiu dels preus dels aliments bàsics, la corrupció, les males condicions de vida dels habitants tunisencs i la falta d'oportunitats per superar la població la crisi econòmica que sofria el país des del 2008.
  • Tunisiar iraultza edo Jasminen Iraultza 2010 urteko abenduan Tunisiako Sidi Bouzid hirian abiarazitako matxinada da, langabezia masiboaren, prezioen igoeraren eta oro har egoera sozioekonomiko larriaren aurka protestatzeko.
rdfs:label
  • Révolution tunisienne de 2010-2011
  • Jasmijnrevolutie
  • Jázminos forradalom
  • Revolució de Tunísia
  • Revolución tunecina
  • Revolusi Tunisia
  • Revolution in Tunesien 2010/2011
  • Revolução de Jasmim
  • Rewolucja w Tunezji
  • Rivoluzione dei Gelsomini
  • Tunisian Revolution
  • Tunisiar iraultza
  • Tuniská revoluce
  • Yasemin Devrimi
  • Революция в Тунисе (2010—2011)
  • ジャスミン革命
  • 튀니지 혁명
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageDisambiguates of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is prop-fr:typeFormation of
is skos:subject of
is foaf:primaryTopic of