La révolte des paysans fut un important soulèvement populaire ayant eu lieu en Angleterre en 1381. La révolte fut causée par plusieurs facteurs dont les tensions économiques et sociales provoquées par la Peste noire dans les années 1340, les taxes élevées nécessaires au financement de la guerre de Cent Ans contre la France et l'instabilité du pouvoir politique à Londres.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • La révolte des paysans fut un important soulèvement populaire ayant eu lieu en Angleterre en 1381. La révolte fut causée par plusieurs facteurs dont les tensions économiques et sociales provoquées par la Peste noire dans les années 1340, les taxes élevées nécessaires au financement de la guerre de Cent Ans contre la France et l'instabilité du pouvoir politique à Londres. L'événement déclencheur fut l'intervention de John Bampton dont les tentatives pour collecter l'impôt par tête dans la ville de Brentwood dans l'Essex le 30 mai 1381 se terminèrent par de violents affrontements qui se multiplièrent dans tout le Sud-Est de l'Angleterre. Une grande partie de la société rurale dont de nombreux artisans et représentants locaux se souleva pour exiger une réduction des taxes, la fin du servage et la démission des principaux conseillers du roi.Inspirés par les sermons radicaux du prêtre John Ball et menés par Wat Tyler, plusieurs milliers de rebelles du Kent marchèrent sur Londres. Ils furent accueillis à Blackheath par des représentants du roi qui tentèrent sans succès de les persuader de rentrer chez eux. Le roi Richard II, alors âgé de seulement 14 ans, se réfugia à la tour de Londres mais la plus grande partie de l'armée royale se trouvait à l'étranger ou dans le Nord de l'Angleterre. Le 13 juin, les rebelles entrèrent dans Londres et, rejoints par les habitants de la ville, attaquèrent les prisons, incendièrent l'hôtel de Savoie et les Inns of Court et tuèrent toutes les personnes associées à l'autorité royale. Richard II rencontra les rebelles à Mile End le lendemain et accepta la plupart de leurs revendications dont l'abolition du servage. Dans le même temps, les insurgés entrèrent dans la tour de Londres et tuèrent le lord chancelier et le lord trésorier qui s'y trouvaient.Le 15 juin, Richard II quitta la ville pour rencontrer Tyler à Smithfield. Ce dernier fut tué lors d'une altercation avec le groupe du roi mais Richard II parvint à calmer la situation suffisamment longtemps pour que le maire de Londres William Walworth puisse rassembler une force de milice et disperser les rebelles. Le roi entreprit immédiatement de ramener l'ordre à Londres et annula les promesses qu'il avait faites. La révolte s'était alors étendue en Est-Anglie et de nombreux fonctionnaires royaux furent tués lors de l'attaque de l'université de Cambridge. L'insurrection continua jusqu'à l'intervention de l'évêque de Norwich Henri le Despencer qui battit les rebelles à North Walsham le 25 ou le 26 juin. Les troubles s'étendirent au nord jusqu'aux villes d'York, de Beverley et de Scarborough et à l'ouest jusqu'à Bridgwater dans le Somerset. Richard II mobilisa environ 4 000 soldats pour ramener l'ordre et la répression qui se poursuivit jusqu'en novembre fit près de 1 500 victimes.La révolte des paysans a fait l'objet de nombreuses études académiques et son interprétation a évoluée au cours du temps. Auparavant considérée comme un tournant de l'histoire anglaise, les historiens estiment aujourd'hui que son impact économique et social fut assez limité et replacent cette insurrection dans le cadre plus global de la crise de la fin du Moyen Âge. Les auteurs marxistes comme William Morris avaient généralement une perception positive de cette révolte qui est devenue un important symbole pour la Gauche britannique ; son image fut ainsi utilisée lors du débat sur l'instauration de la Poll tax au Royaume-Uni dans les années 1980.
  • 와트 타일러의 난(Wat Tyler's Rebellion) 또는 소작농 반란(Peasants' Revolt), 대봉기(Great Rising)는 1381년 잉글랜드를 휩쓴 민란이다. 민란의 원인은 1340년대 흑사병으로 인해 발생한 경제적 정치적 긴장, 백년전쟁으로 인한 높은 세금, 런던 중앙정부의 지방 통치의 불안정화 등 다양했다. 민란을 직접적으로 촉발시킨 것은 1381년 5월 30일, 왕실 관리 존 밤튼(John Bampton)이 에섹스에서 미납된 인두세를 걷으려 한 사건이었다. 밤튼의 인두세 징수 시도는 폭력적 충돌로 끝났고, 이것은 잉글랜드 동남부 일대에 빠르게 퍼져나갔다. 지역 장인에서부터 동리 구실아치에 이르기까지 다양한 스펙트럼의 농촌 사회 구성원들이 봉기에 동참하여 재판기록을 불사르고 감옥문을 열어젖혔다. 난민들은 세금의 삭감과 소위 농노제라 알려진 비자유 노동의 철폐, 국왕의 고위 관리들과 법관들의 제거를 요구했다.급진적 성직자 존 볼의 설교가 난민들을 고무시켰고, 켄트의 지도자 와트 타일러가 이끄는 봉기군은 런던으로 진격했다. 농민군과 왕국 정부 대표들은 블랙히스에서 회동하였다. 정부측은 농민군의 해산과 귀경을 종용하였으나 설득에 실패하였다. 왕국군 병력의 대부분은 해외 또는 잉글랜드 북부에 주둔한 상태였고, 당시 나이 14세였던 국왕 리처드 2세는 런던탑으로 피신하였다. 6월 13일, 농민군은 런던에 입성하여 런던 읍민들과 합류했다. 그들은 감옥을 공격하고 사보이 궁전과 템플지구의 법조원을 파괴했으며 법령문서에 불을 지르고 왕국 정부와 관련된 자는 누구든 잡아다 죽였다. 다음날, 리처드는 마일엔드에서 농민군과 만나 농노제의 폐지를 포함한 그들의 요구 대부분을 들어주기로 약속했다. 동시에 농민군은 런던탑에 진입하여 대법관 사이먼 서드버리와 재무경 로버트 헤일스를 찾아내 죽였다.6월 15일, 리처드는 도시를 나가 스미스필드에서 타일러를 비롯한 농민군과 만났다. 폭력사태가 발발했고, 리처드의 수행원들이 타일러를 죽였다. 리처드는 런던 시장 윌리엄 월워스가 민병대를 조직할 때까지 긴장 상황을 완화시켰고, 그 이후에는 즉시 런던의 질서를 다시 세우고 농민군과 맺은 약속들을 모조리 철회했다. 민란은 이스트앵글리아로도 번져 케임브리지 대학교가 공격당하고 많은 왕국 관리들이 죽임을 당했다. 6월 25일 또는 26일, 노스월셤 전투에서 헨리 디스펜서가 난민들을 격파할 때까지 이 지역의 소요는 계속되었다. 한편 요크, 베벌리, 스카버러 등 북부의 도시와 브리지워터, 서머셋 등 서부의 도시에서도 문제가 발생했다. 리처드는 질서 복원을 위해 약 4천 명의 군인들을 동원했다. 반란 지도자 대부분은 추적 끝에 처형당했다. 그해 11월까지 최소 1,500 명의 반란군이 죽임을 당하였다.와트 타일러의 난은 학자들에 의해 널리 연구되어 왔다. 19세기 말의 역사학자들은 봉기의 전모를 밝히기 위해 당대 연대기들에서 다양한 문헌을 사용했고, 이는 20세기 들어 궁정기록이나 지역 기록보관소 등을 이용한 연구로 보강되었다. 난에 대한 해석은 수년에 걸쳐 이동했다. 한때는 영국 역사의 결정적 순간이라고 하기도 했으나, 현대 학계는 난이 이후의 사회경제적 역사에 미친 영향에 대해 다소 확신하지 않고 있다. 와트 타일러의 난은 이후 의회가 프랑스와의 전쟁을 위해 세금을 올리는 것을 단념케 함으로써, 백년전쟁의 판도에 큰 영향을 미쳤다. 뿐만 아니라 윌리엄 모리스 등의 사회주의 문학에서 널리 사용되었으며, 정치적 좌익에게 강력한 정치적 상징으로 남아, 1980년대 영국 지역 주민세 도입을 둘러싼 충돌에도 영향을 미쳤다.
  • The Peasants' Revolt, also called Wat Tyler's Rebellion or the Great Rising, was a major uprising across large parts of England in 1381. The revolt had various causes, including the socio-economic and political tensions generated by the Black Death in the 1340s, the high taxes resulting from the conflict with France during the Hundred Years War, and instability within the local leadership of London. The final trigger for the revolt was the intervention of a royal official, John Bampton, in Essex on 30 May 1381. His attempts to collect unpaid poll taxes in the town of Brentwood ended in a violent confrontation, which rapidly spread across the south-east of the country. A wide spectrum of rural society, including many local artisans and village officials, rose up in protest, burning court records and opening the local gaols. The rebels sought a reduction in taxation, an end to the system of unfree labour known as serfdom and the removal of the King's senior officials and law courts.Inspired by the sermons of the radical cleric John Ball, and led by Wat Tyler, a contingent of Kentish rebels advanced on London. They were met at Blackheath by representatives of the royal government, who unsuccessfully attempted to persuade them to return home. King Richard II, then aged only 14, retreated to the safety of the Tower of London, but most of the royal forces were abroad or in northern England. On 13 June, the rebels entered London and, joined by many local townsfolk, attacked the gaols, destroyed the Savoy Palace and the Temple Inns of Court, set fire to law books and killed anyone associated with the royal government. The following day, Richard met the rebels at Mile End and acceded to most of their demands, including the abolition of serfdom. Meanwhile, rebels entered the Tower of London, killing the Lord Chancellor and the Lord High Treasurer, whom they found inside.On 15 June Richard left the city to meet with Tyler and the rebels at Smithfield. Violence broke out, and Richard's party killed Tyler. Richard defused the tense situation long enough for London's mayor, William Walworth, to gather a militia from the city and disperse the rebel forces. Richard immediately began to re-establish order in London and rescinded his previous grants to the rebels. The revolt had also spread into East Anglia, where the University of Cambridge was attacked and many royal officials were killed. Unrest continued until the intervention of Henry le Despenser, who defeated a rebel army at the Battle of North Walsham on 25 or 26 June. Troubles extended north to the cities of York, Beverley and Scarborough, and west as far as Bridgwater in Somerset. Richard mobilised around 4,000 soldiers to help restore order. Most of the rebel leaders were tracked down and executed; by November, at least 1,500 rebels had been killed.The Peasants' Revolt has been widely studied by academics. Late 19th-century historians used a range of sources from contemporary chroniclers to assemble an account of the uprising, and these were supplemented in the 20th century by research using court records and local archives. Interpretations of the revolt have shifted over the years. Once seen as a defining moment in English history, modern academics are less certain of its impact on subsequent social and economic history. The revolt heavily influenced the course of the Hundred Years War, by deterring later Parliaments from raising additional taxes to pay for military campaigns in France. The revolt has been widely used in socialist literature, including by the author William Morris, and remains a potent political symbol for the political left, informing the arguments surrounding the introduction of the Community Charge in the United Kingdom during the 1980s.
  • De Engelse Boerenopstand in 1381 was één van de opstanden in het laat-middeleeuwse Europa en is een belangrijke gebeurtenis in de geschiedenis van Engeland. Enkele leiders van de opstand waren John Ball, Wat Tyler en Jack Straw. De Boerenopstand is een belangrijke gebeurtenis omdat de rebellie het begin van het einde van de horigheid in het middeleeuwse Engeland leidde. Tylers opstand leidde tot vraag naar hervorming van het feodalisme in Engeland en meer rechten voor de boerenbevolking. In zijn lange gedicht Vox Clamantis beschreef John Gower in het Latijn de opstand, die plaatsvond terwijl hij aan dit werk bezig was. Hij uitte zijn bewondering voor de manier waarop koning Richard II de opstand onderdrukte.
  • Селското въстание в Англия избухва през 1381 г. и е едно от народните въстания в Европа през Късното Средновековие и е важно събитие в историята на Англия. Въстанието е не само най-масовите и най-силните безредици в английската история, но и най-добре описаният бунт през Средновековието. Народната памет е съхранила имената на някои от водачите на въстанието - Джон Бол, Уот Тейлър и Джак Строу, въпреки че за тяхната биография се знае малко.Бунтът може да се счита за началото на края на крепостничеството в средновековна Англия, въпреки че самото въстание е неуспешно. То накарва висшите класи да осъзнаят, че феодалната система трябва да се реформира и че крепостничеството кара нисшите класи да обедняват.
  • Восста́ние Уо́та Та́йлера — крупное крестьянское восстание 1381 года, охватившее практически всю Англию. Восстание произошло по различным причинам, в том числе из-за политической и экономической напряжённости, особенно обострившейся после эпидемии бубонной чумы 1340-х годов, непомерно высокого роста налогов, собиравшихся для ведения войны с Францией, а также неурегулированности отношений внутри городской власти Лондона . Поводом для начала восстания послужили действия королевского представителя Джона Бамптона в Эссексе 30 мая 1381 года. Его попытка собрать неуплаченный подушный оклад в городе Брентвуд привела к ожесточённому сопротивлению, быстро распространившемуся по юго-востоку страны . Большая часть сельских жителей, в том числе многие местные ремесленники и сельские должностные лица, присоединилась к протесту, сжигая судебные записи и освобождая заключённых местных тюрем. Повстанцы добивались снижения налогов, устранения системы крепостного права, смещения с должности главных королевских чиновников и уничтожения судов.Вдохновлённые проповедями радикала-священнослужителя Джона Болла и возглавляемые Уотом Тайлером, кентские повстанцы двинулись на Лондон. В Блэкхезе произошла встреча повстанцев и королевских парламентёров, которые безуспешно пытались убедить восставших разойтись по домам. 14-летний король Ричард II укрылся в Тауэре, так как большая часть королевских войск находилась на севере Англии и не могла прийти ему на помощь. 13 июня повстанцы вошли в Лондон и вместе с присоединившимися к ним местными жителями атаковали тюрьмы, разрушили Савойский дворец на Темзе и Судебные инны в Темпле, сожгли судебные записи и казнили всех тех, кто, по их мнению, был связан с королевским правительством. На следующий день Ричард прибыл на переговоры с восставшими в Майл-Энд и подчинился большинству их требований, в том числе и отмене крепостного права. Между тем восставшие захватили Тауэр и убили лорд-канцлера и лорд-казначея .15 июня Ричард покинул Тауэр, чтобы встретиться с повстанцами в Смитфилде. Произошла стычка, в которой был убит Тайлер . Лорд-мэр Лондона Уильям Валворт собрал из горожан ополчение и разогнал восставших. Ричард сразу же начал наводить в городе порядок и отменил все свои предыдущие уступки мятежникам. Восстание также распространилось в Восточную Англию, где был атакован Кембриджский университет и убито множество чиновников. Беспорядки продолжались до вмешательства Генри ле Диспенсера, разбившего армию повстанцев в битве при Норз-Уолшем 25 или 26 июня. Волнения также распространились на север в Йорк до Беверли и Скарборо и на запад — до Бриджуотера в Сомерсете. Для наведения порядка Ричард мобилизовал около 4000 солдат. Большинство лидеров повстанцев были захвачены в плен и казнены; к ноябрю были убиты по меньшей мере 1500 восставших .Восстание Уота Тайлера подробно изучалось учёными. Историки конца XIX века использовали для оценки масштабов события в качестве источников хроники, написанные современниками бунта, в XX веке данные о бунте были дополнены сведениями из протоколов судебных заседаний и местных архивов. Мнение историков о значении восстания на историю развития Англии неоднозначно и менялось со временем. Некоторые оценивали его как значимый момент в английской истории, но современные учёные менее уверены в такой оценке . Восстание сильно повлияло на ход Столетней войны, так как парламент стал более сдержан во введении дополнительных налогов, идущих на возмещение военных расходов. Бунт широко описан в социалистической литературе, к примеру Уильямом Моррисом, и является одним из политических символов левых сил .
  • Die Peasants’ Revolt von 1381 war der größte Bauernaufstand im mittelalterlichen England.
  • ワット・タイラーの乱(Wat Tyler's Rebellion)は、1381年にイングランドで起きた農民の反乱である。指導者は、神父のジョン・ボールとワット・タイラー。英語では「Peasants' Revolt(「農民反乱」の意)」と呼ぶことが多い(「Great Rising」とも呼ばれる)。また起きた年が1381年であることから、単に「1381年の農民反乱」と言われることもある。
  • La Rebelión de Wat Tyler, también conocida como Revuelta de los campesinos o Gran levantamiento de 1381, fue uno de una serie de revueltas populares en la Baja Edad Media europea que constituyó un importante episodio en la historia de Inglaterra. Este motín antifiscal no fue sólo la más extrema y generalizada insurrección en la historia de Inglaterra, sino también la insurrección popular más documentada de la historia durante la época medieval. Los nombres de algunos de sus líderes, John Ball, Wat Tyler o Jack Straw, siguen siendo conocidos en la cultura popular a pesar de que casi nada se sabe de ellos.Aunque la propia rebelión fue un fracaso, una de las razones por la cual la insurrección tuvo eco histórico, es porque marca el principio del fin de la servidumbre en la Inglaterra medieval. Aumentó la sensibilización entre las clases altas de la necesidad de la reforma del feudalismo en Inglaterra y la miseria atroz de la que se resentían las clases bajas como resultado de su esclavitud forzada.
  • Pemberontakan Wat Tyler, Pemberontakan Petani, atau Peningkatan Besar 1381 adalah salah satu dari sejumlah pemberontakan populer di Eropa yang terjadi pada akhir abad pertengahan dan merupakan salah satu peristiwa besar dalam sejarah Inggris. Pemberontakan ini tidak hanya menjadi pemberontakan yang paling ekstrim dan luas dalam sejarah Inggris, tetapi juga pemberontakan abad pertengahan terbaik yang pernah didokumentasikan. Nama-nama para pemimpinnya seperti John Ball, Wat Tyler dan Jack Straw masih akrab dan sering muncul dalam budaya populer, meskipun sedikit yang diketahui tentang riwayat hidup mereka.meskipun berakhir dengan kegagalan, pemberontakan ini telah menandai awal dari berakhirnya perbudakan di Inggris pada abad pertengahan. Pemberontakan ini juga meningkatkan kesadaran penduduk kelas atas akan perlunya reformasi feodalisme di Inggris, sementara disisi lain penderitaan dirasakan oleh penduduk kelas bawah sebagai akibat dari perbudakan paksa yang mereka alami.
  • A Revolta camponesa de 1381 foi uma das numerosas revoltas populares da Baixa Idade Média, na Europa, e um dos principais eventos da História da Inglaterra, sob o feudalismo. Marca o começo do fim da servidão no país, com a luta por reformas e pelos direitos dos servos.Desde Eduardo II, que a população de camponeses foi massivamente treinada no manuseamento do arco longo e da besta, possuindo assim os meios necessários para executar ações militares.Também conhecida como Rebelião de Tyler, teve lugar durante a Guerra dos Cem Anos e não foi apenas a insurreição mais amplamente difundida e radical da história inglesa, como também a mais bem documentada rebelião popular da Idade Média. Os nomes dos seus principais líderes - John Ball, Wat Tyler e Jack Straw - ainda são lembrados embora pouco se saiba sobre eles.A revolta foi despoletada em parte devido à introdução de um imposto pago por cabeça (poll tax) de um xelim por adulto, introduzido em 1377 como forma de financiar as campanhas militares no continente - uma continuação da Guerra dos cem anos, travada por Eduardo III.Paralelamente aos aspectos materiais em disputa, existia uma questão ideológica e religiosa: alguns pregadores lollardos estavam ligados à revolta.O neto de Eduardo, Ricardo II, estava agora no trono, e sua presumida atuação tornou a revolta dos camponeses ainda mais memorável. O imposto era a última gota para os camponeses, que tinham sua remuneração fixa depois de muitos anos e eram proibidos de procurar trabalho noutros sítios, conforme a antiga lei senhorial de servidão. A peste negra tinha reduzido a força de trabalho e, num mercado livre, a remuneração do trabalho teria aumentado.Em Junho de 1381, um grupo de pessoas comuns dos condados orientais ingleses marcharam em direcção a Londres. O mais estrondoso dos seus líderes era Walter ou "Wat" Tyler, líder do grupo oriundo de Kent. Quando os rebeldes chegaram a Blackheath, a 12 de Junho, o padre renegado lollardo John Ball pregou um sermão que incluiu a famosa questão que ecoou durante séculos "When Adam delved and Eve span, who was then the gentleman?" ("Nos tempos de Adão e Eva quem era o nobre senhor?").Encorajados pelo sermão, no dia seguinte, os rebeldes atravessaram a Ponte de Londres até ao coração da cidade. Entrementes, os "Homens de Essex" tinham-se reunido com Jack Straw em Great Baddow e marcharam até Londres, chegando a Stepney.Ao contrário do esperado, houve um ataque sistemático a apenas algumas propriedades, muitas delas associadas a João de Gaunt ou com a Ordem dos Hospitalários. Em 14 de Junho, supõe-se que eles se encontraram com o próprio rei e apresentaram-lhe uma série de exigências, incluindo a demissão de alguns dos ministros mais impopulares e a abolição efectiva do sistema feudal. Ao mesmo tempo, um grupo de rebeldes tomou a Torre de Londres, tendo provavelmente contado com a aquiescência para o efeito, e executaram sumariamente aqueles que ali se escondiam, como o Lorde Chanceler (o Arcebispo, Simon Sudbury, que estava particularmente conectado com o imposto) e o Lorde Tesoureiro (ministro das finanças). O Palácio Savoy, pertencente ao tio do rei, João de Gaunt, foi um dos edifícios de Londres destruídos pelos revoltosos. Ricardo II concordou, então, em introduzir reformas tais como rendas justas e a abolição da servidão.Em Smithfield, no dia seguinte, seguiram-se novas negociações com o rei, mas nesta ocasião, o assassinato de Wat Tyler, apunhalado na presença do rei pelo próprio xerife de Londres, Walworth, levou à dispersão do grupo rebelde mais ligado a ele, pois outros grupos, inclusive o de John Ball, acreditando nos compromissos reais, já se haviam retirado.A maioria dos líderes do movimento foi perseguida, capturada e executada, incluindo John Ball. No seguimento do colapso da revolta, as concessões do rei foram rapidamente revogadas e o imposto foi novamente introduzido.Apesar do seu nome, a participação na revolta não se restringiu aos servos ou mesmo às classes baixas e embora os eventos mais significativos tenham tido lugar na capital, houve recontros violentos por todo o leste de Inglaterra. No entanto, os envolvidos logo se dispersaram nos meses que se seguiram.Ainda que o movimento em geral seja considerado como um fracasso, teve êxito em mostrar aos camponeses que eles tinham algum valor e poder. Após a revolta, o termo poll tax não foi mais utilizado, ainda que os governos ingleses continuassem a coletar subsídios similares até o século XVII.A Revolta camponesa de 1381 foi uma das numerosas revoltas populares da baixa Idade Média, na Europa, e um dos principais eventos da história da Inglaterra, sob o feudalismo. Marca o fim da servidão no país, com a luta por reformas e pelos direitos dos servos.
  • La cosiddetta rivolta dei contadini (peasant's revolt) è stata una ribellione popolare avvenuta in Inghilterra nel 1381.Tale rivolta ha coinvolto gli abitanti delle campagne i quali a causa di una crisi generale dell'economia inglese che perdurava ormai da anni e dovuta alla politica feudale di sfruttamento delle terre coltivate impiegando lavoratori sottopagati e spesso ridotti nella condizione di servi della gleba e da riforme agrarie fallimentari, cercavano in qualche modo di cambiare tale situazione soprattutto con le convinzioni maturate a seguito dell'imperversare della Peste Nera del 1348-1349, secondo le quali presto si sarebbe verificata la venuta di un "secondo Cristo" dopo le sofferenze patite dall'epidemia, il quale avrebbe eliminato tutte le distinzioni sociali e portato maggiore equità. Un passo importante in questo senso lo si era fatto con lo "Statuto dei Lavoratori" del 1351 nel quale i contadini e gli abitanti delle città (I "villani"), chiedevano un aumento dei salari e di garanzie nei loro confronti.Questi fatti sfociarono quindi nella rivolta del 1381, quando, verso la fine di Maggio dello stesso anno, un gruppo di contadini si raccolse nella valle del Tamigi e cominciò a marciare su Londra, bruciando e devastando varie abitazioni, dopo aver catturato e assassinato Simon Sudbury, l'Arcivescovo di Canterbury. A Londra una delegazione di rivoltosi, capeggiati da Wat Tyler e John Ball, incontrarono il re Riccardo II affinché apportasse miglioramenti per quanto riguardava la loro condizione. Dapprima il re acconsentì alle loro richieste ma quando Tyler, il giorno dopo, gli chiese di confiscare i beni ecclesiastici sul territorio inglese un devoto al re, William Walworth, scaraventò Tyler giù dal cavallo e lo freddò con un colpo di spada. A seguito di questo episodio i rivoltosi desistettero e la ribellione fu facilmente sedata.Rivolte di questo genere si verificarono ad ogni modo anche in altre parti d'Europa, come la rivolta dei Ciompi a Firenze.
  • V Anglii se v průběhu 14. století uvolňují feudální vztahy, robota je nahrazována peněžní rentou. Svobodní sedláci zaměstnávají chudinu, na venkově se rozvíjí tkalcovství. Mor v roce 1348 však prudce sníží počet obyvatelstva (asi o 1/3). Nedostatek pracovních sil řeší král a parlament roku 1349 zákonem nařizujícím pracovní povinnost pro všechnu chudinu do šedesáti let (Nařízení o zemědělských dělnících), byla také stanovena maximální mzda. Šlechta se snaží obnovit nevolnictví. Do měst jsou zváni flanderští tkalci, kteří pracují za nižší mzdu než domácí. Šíří se národnostní rozpory. V Londýně se měšťanstvo rozdělí na gildu potravinářů, hájící vyšší ceny potravin a soukeníků, kteří jsou pro nízké ceny potravin, protože to jim umožňuje držet nízké mzdy.Edvard III. byl ke konci své vlády šílený, promrhal 3 miliony zlatých výkupného za Jana II. a roku 1377 zemřel. Jeho syn Richard II. byl ještě neplnoletý a vládli jeho příbuzní a rádci, hlavně John z Gauntu, vévoda z Lancasteru. Žoldnéři se vrací zpět do Anglie. Roku 1380 je vypsána daň z hlavy poll-tax, poté co se ji výběrčí daní pokusí na konci května 1381 vybrat znovu a to v trojnásobné výši oproti roku 1377 nebo 1379, začnou se rolníci bouřit a unikat do lesů, v červnu je východ a jihovýchod země zachvácen vzpourou.Povstání prý bylo připravováno Velkou společností (Great Society). Povstalci již předtím mezi sebou např. korespondovali. Je ale otázkou, zda organizovanost povstání nebyla po porážce jeho nepřáteli přeháněna.Ideologickým vůdcem povstání byl John Ball, chudý kněz vyobcovaný z církve, který byl několikrát uvězněn arcibiskupem z Canterbury. Hlásal osvobození chudých od placení desátků a rovnost mezi lidmi. Charakteristické pro povstalce byla naivní víra v krále, který je prý dobrý, má však špatné rádce, od kterých musí být osvobozen.Povstalci táhli proti sídlům šlechty, kde pálili doklady o nevolnických službách a dávkách. Vypracovali seznam výběrčích a rádců, kteří se v jejich očích provinili a ty popravovali. Jejich rodin šetřili. Obávali se útoku z Francie a tak vyhlásili, aby s nimi netáhl nikdo, kdo nebydlí nad dvanáct mil od moře. Ti měli chránit zemi proti nepřátelům, též prohlásili, že nechtějí jiného krále než Richarda.Dobyli město Maidstonu, kde byl vězněn John Ball a žil zde Wat Tyler, další z vůdců povstání. Wat Tyler dovedl vést lidi a byl výmluvným řečníkem a schopným vyjednavačem. Asi sloužil jako voják ve Francii a rozuměl vojenské strategii. Dával udržovat přísnou kázeň, dával popravit každého povstalce, který byl přistižen při lupu. Povstalci ho ctili a přísahali, že budou uznávat jen platnost těch zákonů, které on vydá, stavěli ho na roveň králi. Ostatní vůdci povstalců plnili jeho příkazy a s ním se radili.Po dobytí Maidstonu táhl Tyler proti městu Canterbury, kde sesadil arcibiskupa Sudburyho a odsoudil ho k smrti. Měl být zvolen nový arcibiskup – Ball. Arcibiskupský palác byl zničen. Selská vojska přitáhla 12. června k Londýnu. Osvobodila vězně z věznic Marshalsea a King’s Bench, většina jich přestoupila Nařízení o zemědělských dělnících. Londýnští řemeslníci se připravovali k otevření města. Starosta Walworth chystal obranu a vyslal vyslance varovat povstaleckou armádu, že město bude hájeno. 13. června Ball sloužil mši, vysvětloval verš: „Když Eva předla a Adam ryl, kdo tehdy vlastně pánem byl?“ a dokazoval, že nerovnost lidí není přirozená. Ke králi byl vyslán rukojmí s žádostí o rozhovor. Londýn byl obklíčen. Král vstoupil do své bárky a plul k Rotherhithe k povstaleckým vojskům, spolu se svými nenáviděnými ministry, aby s povstalci pojednal, ti žádali, ať přistane na břehu, ministři se ale báli o svůj život, a tak se král vrátil.Povstalci se rozhodli vstoupit do Londýna, přitom vypálili nevěstince starosty Walwortha, plodný zdroj jeho příjmů. Povstalci slíbili za vše, co spotřebují v městě, zaplatit. Začaly popravy zrádců, byl vypálen Savojský palác, sídlo Johna Gaunta, toho času jednajícího ve Skotsku. Poklady byly hozeny do řeky. Vypáleny byly i věznice a Temple, sídlo právníků. Tower, kde se schovával král, byl obklíčen. Povstalci 13. června sepsali své požadavky (úplné zrušení nevolnictví, přeměna roboty v peněžní rentu 4 penny za pruh pole - tam, kde byla dosud renta menší 4 penny, měla být zachována, všeobecná amnestie a volný obchod pro všechny v celém království). 14. června se konala schůzka povstalců s králem v Mile Endu. Král jednal s Tylerem, přijal petici s požadavky a přijal je. Odevzdal svou vlajku povstaleckým vůdcům, aby bylo vidět, že jednají jeho jménem. Královští písaři začali připravovat listiny pro sedláky z jednotlivých vesnic a ti začali odcházet domů. Povolil povstalcům také postupovat proti všem, které považovali za zrádce. Oddíl jich vstoupil do Toweru a popravil tam arcibiskupa Sudbury a Halese. Král a dvůr se přesunuly do Královské zásobárny šatstva v Povoznické uličce, druhé největší pevnosti Londýna. Byly popraveni i další zrádci, někdy jen lidé někým udaní. Také došlo k masakru Vlámů, konkurentů londýnských tkalců a Lombardů, italských peněžníků.Povstání se šířilo i na venkově. Král a jeho rádci neměli už téměř žádnou váhu a povstalci se ani nepokusili o zatčení královské rady. Ta však vymýšlela plán, jak se jich zbavit. Část měšťanů, nespokojená s popravami bohatých kupců a s ztrátou své moci v čele se starostou Walworthem, začala spolupracovat s králem. Ten vzkázal Watu Tylerovi, že mu král udělí slyšení na Smithfieldském poli, aby vyslechl jeho další požadavky. Tyler se oddělil od své armády a jednal s králem. Požadoval, aby soudci nesměly vyhlašovat lidi za psance, chtěl zrušit pravomoci pánů nad podanými, v Anglii měl být jen jeden biskup a statky církve rozděleny lidu po zajištění duchovenstva. Všichni lidé měli být svobodní a jednoho stavu. Král mu vyhověl. Poté, co se unavený Tyler napil, ho obklíčila královská družina a jedno páže ho obvinilo, že je největším lupičem z Kentu, Tyler se hájil, ale nakonec vytasil svou dýku. Toho využil Walworth a řekl, že zatkne každého, kdo vytasí zbraň před králem, pak těžce zranil Tylera.Povstalci byly daleko od jednajících a tak nic přesně neviděli. Král vyjel kupředu a sdělil jim, že Tylera pasoval na rytíře, že vyhověl jejich požadavkům, a že je Tyler očekává na Svatojánských polích. Tyler se zatím dostal do špitálu, tam ho však dostihl Walworth a zabil ho a přinesl jim jeho hlavu na Svatojánská pole, kde je obklíčilo vojsko králových přívrženců, pak byli posláni domů. Tlupy žoldnéřů prohledávaly Londýn, tucty povstalců byly bez soudu popraveny. John Ball byl dopaden v Coventry a 15. července popraven a rozčtvrcen. Král zrušil své sliby a jeho vojska za několik měsíců zbytky povstalců porazila. Celkem bylo popraveno „jen“ asi 1600 lidí, neboť při větších masakrech by hrozilo prohloubení nedostatku pracovních sil.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 533081 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 93027 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 343 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 110195358 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:année
  • 1896 (xsd:integer)
  • 1898 (xsd:integer)
  • 1899 (xsd:integer)
  • 1906 (xsd:integer)
  • 1927 (xsd:integer)
  • 1971 (xsd:integer)
  • 1975 (xsd:integer)
  • 1981 (xsd:integer)
  • 1983 (xsd:integer)
  • 1987 (xsd:integer)
  • 1992 (xsd:integer)
  • 1994 (xsd:integer)
  • 1995 (xsd:integer)
  • 1996 (xsd:integer)
  • 1998 (xsd:integer)
  • 1999 (xsd:integer)
  • 2000 (xsd:integer)
  • 2001 (xsd:integer)
  • 2002 (xsd:integer)
  • 2003 (xsd:integer)
  • 2004 (xsd:integer)
  • 2005 (xsd:integer)
  • 2006 (xsd:integer)
  • 2007 (xsd:integer)
  • 2008 (xsd:integer)
  • 2009 (xsd:integer)
  • 2010 (xsd:integer)
  • 2012 (xsd:integer)
  • 2013 (xsd:integer)
prop-fr:fr
  • Temple
  • Cavendish
  • Charles Oman
  • Mildenhall
  • chevaliers hospitaliers
prop-fr:isbn
  • 0 (xsd:integer)
  • 978 (xsd:integer)
prop-fr:lang
  • en
prop-fr:lieu
  • Cambridge
  • Londres
  • Minneapolis
  • New York
  • Oxford
  • New Haven
  • Paris, France
  • Stroud
  • Woodbridge
  • Lanham
  • Londres et New York
  • Berkeley and Los Angeles
  • Harmondsworth
  • New Haven and Londres
  • Abingdon
  • Donington
  • Victoria, Canada
prop-fr:nom
  • Justice
  • Oman
  • Prince
  • Robinson
  • Cohn
  • Crane
  • Dobson
  • Dyer
  • Faith
  • Hilton
  • Jones
  • Saul
  • Dunn
  • Ellis
  • Rubin
  • Brie
  • Federico
  • Given-Wilson
  • Harding
  • Mortimer
  • Powell
  • Réville
  • Tuck
  • Crow
  • Sumption
  • Trevelyan
  • Leland
  • Lyle
  • Matheson
  • Prescott
  • Barron
  • Hussey
  • Galloway
  • Butcher
  • Dilks
  • Eiden
  • Ortenberg
  • Picknett
  • Postan
  • Ribner
  • Silvercloud
  • Spindler
  • Strohm
prop-fr:number
  • 2 (xsd:integer)
  • 456 (xsd:integer)
prop-fr:numéroD'édition
  • 2 (xsd:integer)
  • 3 (xsd:integer)
prop-fr:oclc
  • 1404665 (xsd:integer)
  • 12771030 (xsd:integer)
  • 162490454 (xsd:integer)
  • 752927432 (xsd:integer)
prop-fr:pages
  • 121 (xsd:integer)
  • 159 (xsd:integer)
  • 370 (xsd:integer)
prop-fr:passage
  • 1 (xsd:integer)
  • 43 (xsd:integer)
  • 57 (xsd:integer)
  • 59 (xsd:integer)
  • 84 (xsd:integer)
  • 85 (xsd:integer)
  • 106 (xsd:integer)
  • 112 (xsd:integer)
  • 165 (xsd:integer)
  • 192 (xsd:integer)
  • 197 (xsd:integer)
  • 201 (xsd:integer)
  • 288 (xsd:integer)
  • 317 (xsd:integer)
  • ix-xv
  • xi-xxi
prop-fr:prénom
  • Jonathan
  • Alan
  • Alastair
  • Andrew
  • André
  • Charles
  • Chris
  • Christopher
  • Edgar
  • Erik
  • Friedrich
  • George
  • Herbert
  • Ian
  • Irving
  • John J.
  • Michael
  • Nigel
  • Paul
  • Rodney
  • Silvia
  • Steve
  • Steven
  • Susan
  • A. F.
  • Dan
  • Lynn
  • Marjorie
  • Clive
  • Rosamond
  • J. A.
  • Veronica
  • R. B.
  • Caroline M.
  • Lister M.
  • Martin M.
  • Miri
  • Samuel K.
  • Stanley Stewart
  • T. Bruce
  • Terry David
  • Virginia E.
prop-fr:publisher
  • Hambledon Continuum
prop-fr:périodique
prop-fr:texte
  • Temple
  • Cavendish
  • Charles Oman
  • Mildenhall
prop-fr:titre
  • Richard II
  • The Shape of God: Secrets, Tales, and Legends of the Dawn Warriors
  • Bondmen Made Free: Medieval Peasant Movements and the English Rising of 1381
  • Étude sur le Soulèvement de 1381 dans les Comtés de Hertford, de Suffolk et de Norfolk
  • Born in Blood: the Lost Secrets of Freemasonry
  • Bridgwater and the Insurrection of 1381
  • Canterbury: 2000 Years of History
  • Chaucer: an Introduction
  • Divided Houses: the Hundred Years War III
  • England in the Age of Wycliffe
  • Everyday Life in Medieval England
  • The Fears of Henry IV: the Life of England's Self-Made King
  • Norfolk, 1382: a Sequel to the Peasants' Revolt
  • Popular Protest in Late Medieval English Towns
  • Revolt in London: 11 to 15 June 1381
  • Summer of Blood: the Peasants' Revolt of 1381
  • The English History Play in the Age of Shakespeare
  • The English Nobility in the Late Middle Ages
  • The Great Revolt of 1381
  • The Imaginary Society: Women in 1381
  • The Medieval Economy and Society
  • The Peasants' Revolt of 1381
  • The Rising of 1381 in East Anglia
  • Wat Tyer and Jack Straw
  • Writing and Rebellion: England in 1381
  • In Search of the Holy Grail: the Quest for the Middle Ages
  • The Great Rising of 1381: the Peasants' Revolt and England's Failed Revolution
  • The Hollow Crown: a History of Britain in the Late Middle Ages
  • The Peasants' Revolt through Five Centuries of Rumor and Reporting: Richard Fox, John Stow, and Their Successors
  • The Templar Revelation: Secret Guardians of the True Identity of Christ
  • Chaucer at Large: the Poet in the Modern Imagination
  • Making a Living in the Middle Ages: the People of Britain 850-1520
prop-fr:titreChapitre
  • Introduction
  • 'The Hand of God': the Suppression of the Peasants' Revolt in 1381
  • A 'Peasants' Revolt'?
  • Chaucer's Life
  • English Urban Society and the Revolt of 1381
  • Flemings in the Peasants' Revolt, 1381
  • John Gower: Prophet or Turncoat?
  • Nobles, Commons and the Great Revolt of 1381
  • Reassesing Gower's Dream Visions
  • The 'Great Rumour' of 1377 and Peasant Ideology
  • The Revolt Against the Justices
  • The Risings in York, Beverley and Scarborough
  • The Writing Lesson of 1381
prop-fr:titreOuvrage
  • The Riverside Chaucer
  • Bondmen Made Free: Medieval Peasant Movements and the English Rising of 1381
  • Misconceptions About the Middle Ages
  • Prophecy, Apocalypse and the Day of Doom
  • The English Rising of 1381
  • Contact and Exchange in Later Medieval Europe: Essays in Honour of Malcolm Vale
  • Chaucer's England: Literature in Historical Context
  • John Gower, Trilingual Poet: Language, Translation, and Tradition
prop-fr:trad
  • Cavendish, Suffolk
  • Charles Oman
  • Knights Hospitaller
  • Mildenhall, Suffolk
  • Temple, London
prop-fr:volume
  • 21 (xsd:integer)
  • 40 (xsd:integer)
  • 73 (xsd:integer)
  • 95 (xsd:integer)
  • 114 (xsd:integer)
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
prop-fr:éditeur
  • dbpedia-fr:Cambridge_University_Press
  • dbpedia-fr:Museum_of_London
  • Oxford University Press
  • Cambridge University Press
  • Clarendon Press
  • Faber and Faber
  • Macmillan
  • Methuen
  • Penguin
  • Penguin Books
  • Random House
  • Routledge
  • Tempus
  • The Boydell Press
  • University of California Press
  • Vintage
  • Yale University Press
  • Boydell Press
  • University of Minnesota Press
  • Harper Press
  • Rowman and Littlefield
  • Hambledon and London
  • Shaun Tyas
  • A. Picard and sons
  • Longmans and Green
  • Trafford
dcterms:subject
rdfs:comment
  • La révolte des paysans fut un important soulèvement populaire ayant eu lieu en Angleterre en 1381. La révolte fut causée par plusieurs facteurs dont les tensions économiques et sociales provoquées par la Peste noire dans les années 1340, les taxes élevées nécessaires au financement de la guerre de Cent Ans contre la France et l'instabilité du pouvoir politique à Londres.
  • Die Peasants’ Revolt von 1381 war der größte Bauernaufstand im mittelalterlichen England.
  • ワット・タイラーの乱(Wat Tyler's Rebellion)は、1381年にイングランドで起きた農民の反乱である。指導者は、神父のジョン・ボールとワット・タイラー。英語では「Peasants' Revolt(「農民反乱」の意)」と呼ぶことが多い(「Great Rising」とも呼ばれる)。また起きた年が1381年であることから、単に「1381年の農民反乱」と言われることもある。
  • Селското въстание в Англия избухва през 1381 г. и е едно от народните въстания в Европа през Късното Средновековие и е важно събитие в историята на Англия. Въстанието е не само най-масовите и най-силните безредици в английската история, но и най-добре описаният бунт през Средновековието.
  • A Revolta camponesa de 1381 foi uma das numerosas revoltas populares da Baixa Idade Média, na Europa, e um dos principais eventos da História da Inglaterra, sob o feudalismo.
  • The Peasants' Revolt, also called Wat Tyler's Rebellion or the Great Rising, was a major uprising across large parts of England in 1381. The revolt had various causes, including the socio-economic and political tensions generated by the Black Death in the 1340s, the high taxes resulting from the conflict with France during the Hundred Years War, and instability within the local leadership of London.
  • Восста́ние Уо́та Та́йлера — крупное крестьянское восстание 1381 года, охватившее практически всю Англию. Восстание произошло по различным причинам, в том числе из-за политической и экономической напряжённости, особенно обострившейся после эпидемии бубонной чумы 1340-х годов, непомерно высокого роста налогов, собиравшихся для ведения войны с Францией, а также неурегулированности отношений внутри городской власти Лондона .
  • De Engelse Boerenopstand in 1381 was één van de opstanden in het laat-middeleeuwse Europa en is een belangrijke gebeurtenis in de geschiedenis van Engeland. Enkele leiders van de opstand waren John Ball, Wat Tyler en Jack Straw. De Boerenopstand is een belangrijke gebeurtenis omdat de rebellie het begin van het einde van de horigheid in het middeleeuwse Engeland leidde. Tylers opstand leidde tot vraag naar hervorming van het feodalisme in Engeland en meer rechten voor de boerenbevolking.
  • La Rebelión de Wat Tyler, también conocida como Revuelta de los campesinos o Gran levantamiento de 1381, fue uno de una serie de revueltas populares en la Baja Edad Media europea que constituyó un importante episodio en la historia de Inglaterra. Este motín antifiscal no fue sólo la más extrema y generalizada insurrección en la historia de Inglaterra, sino también la insurrección popular más documentada de la historia durante la época medieval.
  • V Anglii se v průběhu 14. století uvolňují feudální vztahy, robota je nahrazována peněžní rentou. Svobodní sedláci zaměstnávají chudinu, na venkově se rozvíjí tkalcovství. Mor v roce 1348 však prudce sníží počet obyvatelstva (asi o 1/3). Nedostatek pracovních sil řeší král a parlament roku 1349 zákonem nařizujícím pracovní povinnost pro všechnu chudinu do šedesáti let (Nařízení o zemědělských dělnících), byla také stanovena maximální mzda. Šlechta se snaží obnovit nevolnictví.
  • 와트 타일러의 난(Wat Tyler's Rebellion) 또는 소작농 반란(Peasants' Revolt), 대봉기(Great Rising)는 1381년 잉글랜드를 휩쓴 민란이다. 민란의 원인은 1340년대 흑사병으로 인해 발생한 경제적 정치적 긴장, 백년전쟁으로 인한 높은 세금, 런던 중앙정부의 지방 통치의 불안정화 등 다양했다. 민란을 직접적으로 촉발시킨 것은 1381년 5월 30일, 왕실 관리 존 밤튼(John Bampton)이 에섹스에서 미납된 인두세를 걷으려 한 사건이었다. 밤튼의 인두세 징수 시도는 폭력적 충돌로 끝났고, 이것은 잉글랜드 동남부 일대에 빠르게 퍼져나갔다. 지역 장인에서부터 동리 구실아치에 이르기까지 다양한 스펙트럼의 농촌 사회 구성원들이 봉기에 동참하여 재판기록을 불사르고 감옥문을 열어젖혔다.
  • La cosiddetta rivolta dei contadini (peasant's revolt) è stata una ribellione popolare avvenuta in Inghilterra nel 1381.Tale rivolta ha coinvolto gli abitanti delle campagne i quali a causa di una crisi generale dell'economia inglese che perdurava ormai da anni e dovuta alla politica feudale di sfruttamento delle terre coltivate impiegando lavoratori sottopagati e spesso ridotti nella condizione di servi della gleba e da riforme agrarie fallimentari, cercavano in qualche modo di cambiare tale situazione soprattutto con le convinzioni maturate a seguito dell'imperversare della Peste Nera del 1348-1349, secondo le quali presto si sarebbe verificata la venuta di un "secondo Cristo" dopo le sofferenze patite dall'epidemia, il quale avrebbe eliminato tutte le distinzioni sociali e portato maggiore equità.
  • Pemberontakan Wat Tyler, Pemberontakan Petani, atau Peningkatan Besar 1381 adalah salah satu dari sejumlah pemberontakan populer di Eropa yang terjadi pada akhir abad pertengahan dan merupakan salah satu peristiwa besar dalam sejarah Inggris. Pemberontakan ini tidak hanya menjadi pemberontakan yang paling ekstrim dan luas dalam sejarah Inggris, tetapi juga pemberontakan abad pertengahan terbaik yang pernah didokumentasikan.
rdfs:label
  • Révolte des paysans
  • Anglické povstání roku 1381
  • Engelse Boerenopstand
  • Peasants' Revolt
  • Peasants’ Revolt
  • Pemberontakan Wat Tyler
  • Rebelión de Wat Tyler
  • Revolta camponesa de 1381
  • Rivolta dei contadini
  • Восстание Уота Тайлера
  • Селско въстание в Англия
  • ワット・タイラーの乱
  • 와트 타일러의 난
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of