Optimates (en latin : les meilleurs) : tendance politique conservatrice qui marqua le dernier siècle de la République romaine, par son opposition aux populares. Ce ne fut pas un parti politique au sens moderne, mais un clivage majeur dans les luttes politiques et sociales romaines, permettant aux acteurs politiques de se situer face au réformisme et au populisme des populares au sein d’alliances personnelles souvent mouvantes.Cette tendance apparaît sous ce nom dans les années 130 av.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Optimates (en latin : les meilleurs) : tendance politique conservatrice qui marqua le dernier siècle de la République romaine, par son opposition aux populares. Ce ne fut pas un parti politique au sens moderne, mais un clivage majeur dans les luttes politiques et sociales romaines, permettant aux acteurs politiques de se situer face au réformisme et au populisme des populares au sein d’alliances personnelles souvent mouvantes.Cette tendance apparaît sous ce nom dans les années 130 av. J.-C., lors des luttes sur la réforme agraire des Gracques. Elle s'efface un siècle plus tard avec la fin de la République romaine et le pouvoir du second triumvirat, avec l'extinction des luttes de pouvoir.
  • Optimaten (lat. optimates, dt.: die Besten, Singular: optimus; seltener boni, die Guten, genannt) waren die Vertreter des konservativen Adels und die Verfechter der Vorherrschaft des Senats in der späten Römischen Republik. Die Optimaten waren aber keine Partei im modernen Sinne. Der Begriff bezeichnet eher eine Methode, Politik zu machen: Aus Sicht der Optimaten lagen alle wichtigen Entscheidungen im römischen Staat beim Senat, während die Popularen sich auf die Volksversammlung stützten.
  • Los optimates (del latín optimātes, 'los hombres excelentes') constituyeron la facción aristocrática de la República romana tardía. Deseaban limitar el poder de los populares (nucleados en las asambleas populares romanas) y aumentar el del Senado Romano, al que consideraban como más estable y mejor a la hora de buscar el bienestar de Roma. Los optimates favorecieron los nobiles (familias nobles) y se opusieron a la ascensión de los «hombres nuevos» (plebeyos, romanos normalmente nacidos en las provincias, cuyas familias no tenían ancestros ilustres) dentro de la política romana y a los popularii «patronos de la plebe».Además de perseguir los objetivos políticos anteriormente descritos, los optimates se opusieron a la extensión de la ciudadanía romana a territorios situados fuera de la península Itálica e incluso a nacidos en la misma. Favorecieron tipos de interés altos, se opusieron a la expansión de la cultura helenística dentro de la sociedad romana y trataron de proveer de tierras a los soldados licenciados, creyendo que así, era menos probable que apoyasen a sectores rebeldes.Los optimates alcanzaron su hegemonía durante la dictadura de Lucio Cornelio Sila Felix (81 a. C.-79 a. C.). Este volvía desde Oriente tras derrotar al rey Mitrídates VI, obligándole a firmar la Paz de Dárdanos en 86 a. C. Su vuelta a Italia precipitó la Primera Guerra Civil (88-81 a. C.), en la que derrotó a los líderes populares Cneo Papirio Carbón y Cayo Mario el Joven.Durante su mandato, las asambleas populares fueron despojadas de casi todo su poder, el Senado pasó de 300 a 600 miembros, miles de soldados colonizaron el norte de la península Itálica y miembros de la facción popular fueron ejecutados mediante las listas de proscritos. No obstante, tras la renuncia y muerte de Sila, muchas de sus políticas fueron congeladas.
  • The optimates ("Best Men," singular optimas; also known as boni, "Good Men") were the traditionalist majority of the late Roman Republic. They wished to limit the power of the popular assemblies and the Tribunes of the Plebs, and to extend the power of the Senate, which was viewed as more dedicated to the interests of the aristocrats who held the reins of power. In particular, they were concerned with the rise of individual generals who, backed by the tribunate, the assemblies and their own soldiers, could shift power from the Senate and aristocracy. They were opposed by the populares.Many members of this faction were so classified because they used the backing of the aristocracy and the senate to achieve personal goals, not necessarily because they favored the aristocracy over the lower classes. Similarly, the populares did not necessarily champion the lower classes, but often used their support to achieve personal goals.
  • Os Optimates foram uma facção conservadora de senadores romanos, muito influente na época tardia da República Romana. Os seus principais objectivos eram a limitação das assembleias populares romanas e o regresso ao poder incontestado do senado romano. Todas as suas políticas visavam impedir a mudança das instituições governamentais, a perda das tradições que regiam o mos maiorum e a ascensão ao poder de homens novos, isto é, políticos oriundos de famílias fora dos círculos tradicionais.Curiosamente, dois dos principais líderes da facção, Cícero e Pompeu, eram homens novos.Os Optimates eram fundamentalmente contra a cedência da cidadania romana às populações das recém adquiridas províncias romanas, incluindo os povos que habitavam a própria Itália, como os Samnitas por exemplo.A causa conservadora atingiu o pico durante o período da ditadura de Lúcio Cornélio Sila (81 a.C.-79 a.C.), que retirou todos os poderes legislativos às assembleias populares e solidificou o poder senatorial.No período tardio da República, os Optimates encontraram um inimigo em Júlio César que temiam pela sua popularidade junto das massas, capacidade de liderança e iniciativa de mudança. Os receios aumentaram à medida que o sucesso das guerras da Gália se tornou evidente. A facção conservadora acabou por impedir César de se candidatar a um segundo consulado, o que precipitou a guerra civil contra César que poria fim à actividade política da facção.
  • Optimáti (latinsky optimates, „nejlepší muži“; známí rovněž jako boni, „dobří muži“) byla aristokratická a silně konzervativní frakce v pozdní římské republice, jež se vyprofilovala v době reformního hnutí bratří Gracchů (Tiberia a Gaia). Jejím cílem bylo omezení moci lidových shromáždění a tribunů lidu a posílení role senátu, který byl více nakloněn prosazování zájmů nobility. Optimáti byli obzvláště znepokojeni vzestupem ambiciózních vojevůdců, kteří se s podporou tribunů, lidových shromáždění a svých vojáků chopili moci na úkor senátu a aristokracie.Optimáti byli podporováni vznešenými rody (nobiles), proti nimž se stavěli novi homines („noví lidé“) v římské politice. Horlivým stoupencem optimátů byl také Cicero, třebaže on sám patřil mezi „nové lidi“, neboť byl prvním členem své rodiny, který byl připuštěn do římského senátu. Optimáti ho proto mezi sebe nikdy zcela nepřijali. V souladu se svými politickými zásadami optimáti vytrvale vzdorovali snahám o rozšíření římského občanství na Italy a usilovali o zachování zvyků svých předků (mos maiorum). Rovněž bránili talentovaným vojevůdcům, jako byli Gaius Marius, Pompeius a Julius Caesar, ve využívání jejich armád k nabytí takové moci, jež by jim umožnila odstavit senát. Z tohoto důvodu se snažili Mariovi zabránit v odvádění chudých Římanů do vojska a v později v rozdělování veřejné půdy veteránům.Vrcholu svého vlivu dosáhli optimáti za diktatury Lucia Cornelia Sully v letech 82 až 80 př. n. l. Během jeho vlády byly shromážděním a tribunům lidu odňaty jejich kompetence. Tisíce stoupenců populárů byly popraveny nebo zavražděny poté, co byla jejich jména zařazena na seznamy proskribovaných. Počet členů senátu byl zvýšen ze 300 na 600 přibráním nejvýznamnějších jezdců. Nicméně po Sullově rezignaci a následné smrti byla mnohá z jeho opatření postupně zrušena.Kromě Cicerona a Sully náleželi mezi optimáty také četní význační politici včetně Catona mladšího, Tita Annia Milona, Marca Junia Bruta či Gaia Cassia Longina. Pompeia, přestože se optimáti mnohokrát během jeho politické kariéry postavili proti němu, lze považovat za vůdce optimátů od okamžiku vypuknutí občanské války s Caesarem.
  • Optimates (tekil optimas, En iyi adamlar, İtalyanca: ottimati; ayrıca Rahipler ya da İyi erkekler olarak da bilinirler) Roma Cumhuriyetinin son dönemlerinde ortaya çıkmış olan aristokratik klik. Taraftarları, Halk meclislerinin ve Plebler Tribünlüğünün gücünü sınırlayarak, aristokratlar için tahsis edilmiş olan Senatonun yetkilerini genişletmeyi amaçlamışlardır. Özellikle, tribünler, halk meclisleri ve askerleri tarafından desteklenen kudretli generallerin yıldızlarının parlamaya başlaması ile Senato ve aristokrasinin el değiştirebileceği endişesi taşımışlardır. Muhalifleri populares olarak adlandırılmışlardır.Optimates mensupları nobiles olarak adlandırılan soylu aileleri tercih etmişler ve novi homines yani "yeni adamlar" olarak adlandırılan taşra kökenli Romalı politikacılara muhalefet etmişlerdir. Bir ironi olarak optimates kliğinin en ateşli destekçilerinden Cicero'nun kendisi de ailesinden senatoya ilk giren kişi olarak bir novus homo idi ve optimates mensupları tarafından hiçbir zaman tam olarak kabul görmemişti..Politik amaçlarına ek olarak Roma yurttaşlığının yeni fethedilen eyaletlerin sakinlerine verilmesine karşı çıkmışlardır. Gaius Marius, Pompey ve Jül Sezar gibi yetenekli generallerin senato için açık bir tehlike haline gelmesini önlemek için öncelikle Marius'un kendi silahını ve erzağını tedarik edemeyecek kadar fakir Romalıların Lejyonlara asker yazılması planını engellediler ve ardından emekli askerlerin devlete ait arazilere yerleştirilmelerine muhalefet ettiler.Optimates kliği en güçlü dönemini Lucius Cornelius Sulla Felix'in (M.Ö. 81–M.Ö. 79) diktatörlüğü sırasında yaşamıştır. Sulla'nın saltanatı sırasında halk meclisleri neredeyse sahip oldukları tüm güçlerinden mahrum bırakılmış, Senato'daki senatör sayısı 300'den 600'e yükseltilmiş, binlerce asker Kuzey İtalya'ya yerleştirilmiş ve ilave olarak çok sayıda populares yasak listeleri uyarınca idam edilmiştir. Ancak Sulla'nın istifası ve ardından ölümü ile birlikte politikalarının çoğu zaman içerisinde yürürlükten kaldırılmıştır.Sulla'ya ilave olarak en tanınmış optimates mensupları arasında Genç Cato, Titus Annius Milo, Marcus Calpurnius Bibulus ve Marcus Junius Brutus'un adı sayılabilir. Politika hayatının neredeyse tamamı boyunca optimates tarafından kendisine muhalefet edilen Pompey, Jül Sezar'la giriştiği iç savaş sırasında kendisini birden bire optimates kliğinin lideri olarak bulacaktı.
  • Gli Ottimati (in latino Optimates, cioè i migliori) erano i componenti della fazione aristocratica conservatrice della tarda Repubblica romana.
  • Optimates («hoberenak») zen Erromatar Errepublika beranteko senatari batzuek beren buruari ematen zioten izena. Senatari talde hark Herri Biltzarretako botereak murriztu eta Senatukoak handitu nahi zituen, Senatua ganbera egonkorragoa eta arduratsuagoa zelakoan. Populares taldea zuen aurkari, kontrako politika hobesten zuelako. Haien arteko ika-mikek bortizkeria eta gerra zibila piztu zituzten.Optimates taldeak nobleziako leinuak hobesten zituen postu publikoetarako, batez ere probintzietatik zetozen gizon berrien aurrean. Ironikoki, optimates-en azken defendatzaile sutsua, Zizeron, probintzietako «gizon berria» zen.Erromatar hiritartasuna Italiatik kanpora zabaltzearen kontra zeuden. Italian osora zabaltzea bera gehiegikeria zen, haien ustez. Kultura helenistikoaren kontrakoak ziren orobat, Erromako gazteria usteltzen zuelakoan. Soldadu beteranoei lur-soroak banatzearen alde zeuden, zeren beterano zoriontsuek jeneral matxinatuekin bat egiteko arrisku txikiagoa zuten.Optimates-en urrezko garaia Sila diktadorearen aldian etorri zen (K. a. 81 -79). Orduan, Herri Biltzarrak ia-ia eskumenik gabe geratu ziren. Senatarien kopurua 300dik 600era igaro zen. Italiako iparraldean soldadu andana kokatu zuten, han bizi zitezen. Populares-etako asko zerrenda beltzetan sartu eta hil zituzten. Silak boterea utzi ondoren, politika hori irauli zen pixkanaka.Optimates taldeko beste politikari nabarmen batzuk: Katon Maior eta Katon Minor, Milo, Marko Bruto, eta azken urteetako Ponpeio Handia.
  • Optimates (d.i. “de besten” of iets bescheidener, de 'goeden'), zo noemde zich in het Oude Rome van de 2e en de 1e eeuw v.Chr. de politieke fractie die het conservatieve senaatsbewind steunde (onder meer Sulla, Cicero) tegenover al degenen die op ingrijpende politieke hervormingen aanstuurden en gewoonlijk als populares (Latijn: populus = volk) werden aangeduid, bijvoorbeeld de gebroeders Gracchus, Gaius Marius, Caesar.
  • Оптимати (на латински: optimates, най-добрите; ед.ч.: optimus; рядко: boni, добрите) в политически живот на Древен Рим е партията на „най-добрите“, т.е. римската аристокрация през 2-1 в. пр.н.е. Към нея се отнасяли редица видни държавници като Сула, Катон Млади.
  • Оптиматы (лат. optimus — наилучший) — идейно-политическое течение в Древнем Риме во II—I вв. до н. э., которое выражало интересы сенатской аристократии, т. н. нобилитета, в противовес популярам. Применение термина в исторических исследованиях остаётся дискуссионным вопросом.
  • Optymaci (łac. optimates, od optimus - "najlepszy") – konserwatywne ugrupowanie polityczne w starożytnym Rzymie, powstałe w drugiej połowie II wieku p.n.e. Jego najwybitniejsi przedstawiciele to Sulla i Pompejusz Wielki oraz ród Scypionów.Ugrupowanie to skupiało członków bogatych rodów senatorskich, które przeciwstawiały się próbom demokratyzacji ustroju, zwalczając popularów. Odpowiedzialne było za śmierć trybunów ludowych - Tyberiusza Grakcha i jego brata Gajusza Grakcha. Optymaci postulowali, aby zaprzestać dalszych podbojów i strzec niepodległości państwa oraz zdobytych już granic.Optymaci faworyzowali nobiles (rody szlachetnie urodzonych) i sprzeciwiali się dopuszczaniu homines novi ("nowych ludzi", pochodzących przeważnie z prowincji, nieposiadających wśród przodków urzędników wysokiego szczebla) do udziału w życiu politycznym Rzymu. Cyceron, zdecydowany zwolennik optymatów, sam był homo novus jako pierwszy senator w swym rodzie i nigdy nie został w pełni przez optymatów zaakceptowany.W tym schyłkowym okresie istnienia Republiki optymaci opowiedzieli się po stronie Pompejusza, a przeciw Cezarowi.
  • Els optimats (optimates) eren la facció aristocràtica al final de la República romana. Aspiraven a limitar el paper de les assemblees populars i dels tribuns del poble. Defensaven els interessos de la seva classe i el partit aristocràtic fou conegut com el partit dels optimats.
  • オプティマテス(羅: optimates)は、共和政ローマ末期の政治一派。日本語では閥族派、元老院派と呼ばれる。
  • 옵티마테스(라틴어: optimates)는 공화정 로마 말기의 정치파이다. 평민파(Populares)의 상대어이다.
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 925760 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 1130 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 16 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 107550651 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Optimates (en latin : les meilleurs) : tendance politique conservatrice qui marqua le dernier siècle de la République romaine, par son opposition aux populares. Ce ne fut pas un parti politique au sens moderne, mais un clivage majeur dans les luttes politiques et sociales romaines, permettant aux acteurs politiques de se situer face au réformisme et au populisme des populares au sein d’alliances personnelles souvent mouvantes.Cette tendance apparaît sous ce nom dans les années 130 av.
  • Optimaten (lat. optimates, dt.: die Besten, Singular: optimus; seltener boni, die Guten, genannt) waren die Vertreter des konservativen Adels und die Verfechter der Vorherrschaft des Senats in der späten Römischen Republik. Die Optimaten waren aber keine Partei im modernen Sinne. Der Begriff bezeichnet eher eine Methode, Politik zu machen: Aus Sicht der Optimaten lagen alle wichtigen Entscheidungen im römischen Staat beim Senat, während die Popularen sich auf die Volksversammlung stützten.
  • Gli Ottimati (in latino Optimates, cioè i migliori) erano i componenti della fazione aristocratica conservatrice della tarda Repubblica romana.
  • Optimates (d.i. “de besten” of iets bescheidener, de 'goeden'), zo noemde zich in het Oude Rome van de 2e en de 1e eeuw v.Chr. de politieke fractie die het conservatieve senaatsbewind steunde (onder meer Sulla, Cicero) tegenover al degenen die op ingrijpende politieke hervormingen aanstuurden en gewoonlijk als populares (Latijn: populus = volk) werden aangeduid, bijvoorbeeld de gebroeders Gracchus, Gaius Marius, Caesar.
  • Оптимати (на латински: optimates, най-добрите; ед.ч.: optimus; рядко: boni, добрите) в политически живот на Древен Рим е партията на „най-добрите“, т.е. римската аристокрация през 2-1 в. пр.н.е. Към нея се отнасяли редица видни държавници като Сула, Катон Млади.
  • Оптиматы (лат. optimus — наилучший) — идейно-политическое течение в Древнем Риме во II—I вв. до н. э., которое выражало интересы сенатской аристократии, т. н. нобилитета, в противовес популярам. Применение термина в исторических исследованиях остаётся дискуссионным вопросом.
  • Els optimats (optimates) eren la facció aristocràtica al final de la República romana. Aspiraven a limitar el paper de les assemblees populars i dels tribuns del poble. Defensaven els interessos de la seva classe i el partit aristocràtic fou conegut com el partit dels optimats.
  • オプティマテス(羅: optimates)は、共和政ローマ末期の政治一派。日本語では閥族派、元老院派と呼ばれる。
  • 옵티마테스(라틴어: optimates)는 공화정 로마 말기의 정치파이다. 평민파(Populares)의 상대어이다.
  • Optimáti (latinsky optimates, „nejlepší muži“; známí rovněž jako boni, „dobří muži“) byla aristokratická a silně konzervativní frakce v pozdní římské republice, jež se vyprofilovala v době reformního hnutí bratří Gracchů (Tiberia a Gaia). Jejím cílem bylo omezení moci lidových shromáždění a tribunů lidu a posílení role senátu, který byl více nakloněn prosazování zájmů nobility.
  • Optymaci (łac. optimates, od optimus - "najlepszy") – konserwatywne ugrupowanie polityczne w starożytnym Rzymie, powstałe w drugiej połowie II wieku p.n.e. Jego najwybitniejsi przedstawiciele to Sulla i Pompejusz Wielki oraz ród Scypionów.Ugrupowanie to skupiało członków bogatych rodów senatorskich, które przeciwstawiały się próbom demokratyzacji ustroju, zwalczając popularów. Odpowiedzialne było za śmierć trybunów ludowych - Tyberiusza Grakcha i jego brata Gajusza Grakcha.
  • Optimates («hoberenak») zen Erromatar Errepublika beranteko senatari batzuek beren buruari ematen zioten izena. Senatari talde hark Herri Biltzarretako botereak murriztu eta Senatukoak handitu nahi zituen, Senatua ganbera egonkorragoa eta arduratsuagoa zelakoan. Populares taldea zuen aurkari, kontrako politika hobesten zuelako.
  • Optimates (tekil optimas, En iyi adamlar, İtalyanca: ottimati; ayrıca Rahipler ya da İyi erkekler olarak da bilinirler) Roma Cumhuriyetinin son dönemlerinde ortaya çıkmış olan aristokratik klik. Taraftarları, Halk meclislerinin ve Plebler Tribünlüğünün gücünü sınırlayarak, aristokratlar için tahsis edilmiş olan Senatonun yetkilerini genişletmeyi amaçlamışlardır.
  • The optimates ("Best Men," singular optimas; also known as boni, "Good Men") were the traditionalist majority of the late Roman Republic. They wished to limit the power of the popular assemblies and the Tribunes of the Plebs, and to extend the power of the Senate, which was viewed as more dedicated to the interests of the aristocrats who held the reins of power.
  • Os Optimates foram uma facção conservadora de senadores romanos, muito influente na época tardia da República Romana. Os seus principais objectivos eram a limitação das assembleias populares romanas e o regresso ao poder incontestado do senado romano.
  • Los optimates (del latín optimātes, 'los hombres excelentes') constituyeron la facción aristocrática de la República romana tardía. Deseaban limitar el poder de los populares (nucleados en las asambleas populares romanas) y aumentar el del Senado Romano, al que consideraban como más estable y mejor a la hora de buscar el bienestar de Roma.
rdfs:label
  • Optimates
  • Optimat
  • Optimaten
  • Optimates
  • Optimates
  • Optimates
  • Optimates
  • Optimates
  • Optimates
  • Optimáti
  • Optymaci
  • Ottimati
  • Оптимати
  • Оптиматы
  • オプティマテス
  • 옵티마테스
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:nextEvent of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is prop-fr:combattants of
is foaf:primaryTopic of