Le mandat du Ciel (天命 : Tiānmìng) est un concept chinois apparu sous la dynastie Zhou qui a permis d'affirmer la légitimité du pouvoir des Empereurs de Chine. Il est fondé sur l'approbation que le Ciel accorde aux dirigeants sages et vertueux, approbation qu'il cesse d'accorder si ceux-ci ont une conduite mauvaise ou sont corrompus. Par la suite, le concept permit d'appréhender les manifestations naturelles comme des messages du Ciel.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Le mandat du Ciel (天命 : Tiānmìng) est un concept chinois apparu sous la dynastie Zhou qui a permis d'affirmer la légitimité du pouvoir des Empereurs de Chine. Il est fondé sur l'approbation que le Ciel accorde aux dirigeants sages et vertueux, approbation qu'il cesse d'accorder si ceux-ci ont une conduite mauvaise ou sont corrompus. Par la suite, le concept permit d'appréhender les manifestations naturelles comme des messages du Ciel. Les catastrophes naturelles étaient ainsi perçues comme des signes témoignant de la réprobation du Ciel, ce qui légitimait le peuple à se rebeller, pour qu'une dynastie plus vertueuse se voie alors confier le Mandat du Ciel.Ce concept, proche de la notion de monarchie de droit divin qui existait en France et dans d'autres pays d'Europe, en diffère cependant par le fait qu'à la différence du droit divin, le Mandat Céleste peut être retiré aux souverains qui agissent mal.
  • Das Mandat des Himmels (chinesisch 天命, Pinyin Tiānmìng) war ein traditionelles Konzept der chinesischen Philosophie zur Herrschafts-Legitimation der Zhou-Dynastie und der späteren Kaiser von China. Der Himmel würde die Autorität eines gerechten Herrschers schützen, während er mit einem törichten Herrscher unzufrieden wäre und das Mandat an jemand anderen weitergeben würde.Das Mandat hat keine zeitliche Begrenzung, wenn es gut erfüllt wird.
  • O Mandato do Céu (天命, em Pinyin: Tiānmìng) é um conceito filosófico chinês tradicional a respeito da legalidade dos lideres (inicialmente reis, posteriormente imperadores). O céu abençoaria a autoridade de um líder justo, mas ficaria desgostoso com um líder despótico e retiraria seu mandato. O mandato do céu então se transferiria para àqueles que governassem melhor.O mandato do céu não teve nenhuma limitação de tempo, dependendo do desempenho justo do dirigente que, supostamente o possuíria. O mandato não exige que um líder legítimo seja de nascimento nobre, e de fato, as dinastias foram fundadas frequentemente por pessoas de nascimento modesto (tais como a dinastia Han e a dinastia Ming). O conceito do mandato do céu foi usado primeiramente para justificar a autoridade dos reis da dinastia Zhou e mais tarde dos imperadores da China. O “mandato do céu” é também o primeiro nome de era da dinastia Qing.
  • Небесный мандат (кит. упр. 天命, пиньинь: tiānmìng, палл.: тяньмин) — одно из центральных понятий традиционной китайской политической культуры, используемое как источник легитимации правящей династии. Широко известен начиная с эпохи Чжоу, XI в. до н. э. Примерно через сто лет (правление Му-вана, 976—922 до н. э.) в Чжоу получает широкое распространение термин «Сын Неба» (天子), используемый по отношению к держателю мандата.Правящий дом имел монопольную связь с Небом, обладая «небесным доверием», заслуженным путём накопления добродетели Дэ. Утрата добродетели трактовалась традиционной конфуцианской историографией как основная причина потери власти. Поэтому в классической литературе Китая основатели новой династии непременно предстают носителями добродетели, а падение династии связывается с нравственным разложением правителя, приведшим к потере мандата.Потеря Небесного мандата представлялась событием космического значения: её изображали сопровождаемой катаклизмами и чудесами.Согласно «Мэнцзы», безнравственность правителя могла стать поводом его свержения, то есть, благоволение Неба не считалось вечным. Не всем правителям нравилась эта концепция, а основатель династии Мин император Хунъу даже изъял соответствующие места из трактата. После его смерти целостность текста была восстановлена.
  • Mandat Niebios (chiń.: 天命; pinyin: Tiānmìng) – tradycyjna teoria filozoficzna w Chinach, według której władca musi mieć poparcie Niebios (天), by rządzić. Mandat zyskują władcy sprawiedliwi, postępujący moralnie i obyczajnie, którzy dbają o swój lud. Jeżeli na tronie zasiada despota, Niebiosa mogą wycofać swój mandat, co sygnalizują poprzez np. zaćmienia, pojawienie się komety, klęski głodu, powodzie, trzęsienia ziemi, wojny itd. W takiej sytuacji sprawiedliwie jest wszcząć bunt przeciw władcy.Mandat mógł dotyczyć zarówno pojedynczego władcy, jak i całej dynastii. Nie miał ograniczeń czasowych, ani klasowych, gdyż zakładał ciągłość instytucji cesarstwa bez względu na zmianę rodziny panującej. Dwa razy w historii Chin zdarzyło się, że założycielami dynastii były osoby wywodzące się z ludu (Han i Ming). Do tej koncepcji musieli się odwoływać także rządzący Chinami cudzoziemcy, Mongołowie z dynastii Yuan czy Mandżurowie z dynastii Qing.Pojęcie mandatu Niebios zostało po raz pierwszy użyte w XI wieku p.n.e. przez królów dynastii Zhou jako ideologiczne uzasadnienie obalenia dynastii Shang. Na niwie teoretycznej pojęcie to rozwinął Mencjusz. Nazwę 天命 nosiła również pierwsza era panowania dynastii Qing.== Przypisy ==
  • El «Mandato del Cielo», mandato celeste o mandato celestial (天命 Pinyin: Tiānmìng) es un concepto de la filosofía china tradicional referente a la legitimidad de los gobernantes. El «cielo» bendeciría al gobernante justo, pero despreciaría al gobernante déspota y pondría fin a su régimen. El mandato del cielo transferiría entonces el poder a otro individuo con dotes de mejor gobernante.
  • 天命(てんめい)とは、天から与えられた命令のことである。天から人間に与えられた、一生をかけてやり遂げなければならない命令のこと。また、人がこの世に生を授けられる因となった、天からの命令のことである。命数。
  • The Mandate of Heaven is the idea that heaven (天; Tian) granted East Asian emperors the right to rule based on their ability to govern. Heaven bestows its mandate to a just ruler, the Son of Heaven, and withdraws it from a despotic ruler, leading to the overthrow of that ruler. The Mandate of Heaven would then transfer to those who would rule best. The fact that a ruler was overthrown was taken by itself as indication that he had lost the Mandate of Heaven.The Mandate of Heaven does not require that a legitimate ruler be of noble birth, and dynasties were often founded by people of common birth (such as the Han dynasty and Ming dynasty). The concept of the Mandate of Heaven was first used to support the rule of the kings of the Zhou Dynasty, and their overthrow of the earlier Shang dynasty. It was used throughout the history of China to support the rule of the Emperors of China, including 'foreign' (i.e. of non-Han ethnicity) dynasties such as the Qing Dynasty.The Mandate of Heaven was a well-accepted and popular idea among the people of China, since it argues for the removal of incompetent or despotic rulers, and provided an incentive for rulers to rule well and justly. The concept was often invoked by philosophers and scholars in ancient China as a way to curtail the abuse of power by the ruler, in a system that otherwise offered little other checks to this power. The Mandate of Heaven had no time limitations, instead depending on the just and able performance of the ruler. Throughout the history of China, times of poverty and natural disasters were often taken as signs that heaven considered the incumbent ruler unjust and thus in need of replacement.
  • Hemels Mandaat.In het Dynastieke China geloofden de mensen dat de keizer door de Hemel verkozen en gezegend was, hij was de Zoon des Hemels (天子 tianzi) zolang hij deugdig heerste. Als dit niet zo was dan gaf de Hemel het mandaat aan iemand anders en werd hij keizer. Dit patroon van het verkrijgen en weer verliezen van het Hemels Mandaat werd voor het eerst gebruikt door de Zhou, om zo hun machtsovername van de Shang te rechtvaardigen.Ook de machtsovername van alle volgende dynastieën werd op deze manier gerechtvaardigd (正統 zhengtong, gerechtvaardigde opvolging). Volgens de officiële dynastieke standaardgeschiedenissen lijkt de geschiedenis van China dan ook een steeds terugkerend patroon te hebben, de dynastieke cyclus: Een nieuwe dynastie komt aan de macht; China beleeft een tijd van voorspoed onder deze dynastie. Hervormingen worden uitgevoerd en uitvindingen worden gedaan. De economie en welvaart bloeien; De keizers worden decadent of putten de schatkist uit met zinloze oorlogen; Misoogsten, hongersnoden, stormen en overstromingen teisteren China; Het volk komt in opstand en de dynastie valt; Een kortere of langere periode van instabiliteit breekt aan tot een nieuwe dynastie de macht grijpt.In praktijk werd een verbeuring van het Hemels mandaat uitgelegd door misoogsten, natuurrampen, hongersnood, enz. als een manier van de Hemel om te laten zien dat het tijd was voor een andere keizer.Hieruit volgde dan dat het volk in opstand kwam en de dynastie omver werd geworpen.De stichter van de nieuwe dynastie kreeg dan het Hemels mandaat en gaf dat door aan zijn nakomelingen, totdat die het op hun beurt weer kwijtraakten.Het Hemels mandaat werd vaak gebruikt door usurpators om hun coup te rechtvaardigen.
  • Il mandato del cielo (cinese: 天命; pinyin: Tiānmìng) fu un concetto tradizionale di sovranità utilizzato per legittimare e sostenere il regno dei sovrani della dinastia Zhou e successivamente delle dinastie imperiali della Cina. Secondo questo concetto, il cielo benediceva l'autorità del sovrano giusto e virtuoso conferendogli il mandato a regnare, ma poteva ritirare il mandato ad un sovrano corrotto e ingiusto, conferendolo ad un sovrano più meritevole. Cataclismi come alluvioni e carestie erano quindi interpretati come segni del ritiro del mandato da parte delle divinità.Il Mandato non aveva limiti di tempo, ma richiedeva che il sovrano si comportasse in modo saggio e virtuoso. Un imperatore legittimo non doveva necessariamente essere di nascita nobile; in effetti potenti dinastie come gli Han e i Ming furono fondate da uomini di nascita comune.I primi documenti scritti che parlano del mandato del cielo sono quelli relativi al Duca di Zhou, fratello minore del re Wu e reggente per il figlio del re, Zhou Cheng. La nozione di Mandato del cielo fu ripresa da Mencio, considerato il secondo pensatore dopo Confucio..Successivamente, il Mandato del Cielo venne sempre più legato al concetto di ciclo dinastico.
  • Mandát nebes, čínsky tchien-ming (天命 pinyin: tiānmìng), je ve starém čínském politickém chápání božské oprávnění panovníka vládnout zemi. Počátky ideologického konceptu mandátu Nebes jsou spojeny s nástupem dynastie Čou, která v 11. století př. n. l. svrhla dosud panující dynastii Šang. Prvním, kdo se na mandát nebes odvolával byl bratr krále Wu, vítěze nad Šangy, vévoda Tan z Čou, který po předčasné smrti svého staršího bratra spravoval říši jako regent za jeho malého syna (pozdějšího krále Čchenga). Panovníci předchozí dynastie Šang odvozovali svou moc od svých zemřelých zbožštělých předků, které uctívali a s nimiž pomocí různých šamanských praktik (alkoholové opojení, věštění s pomocí hovězích lopatek a želvích krunýřů) často (téměř denně) „komunikovali“. Čouové se naproti tomu odvolávali na neosobní nejvyšší božstvo, označované jako „Nebesa“ (天, Tchien). Nebesa podle nich propůjčí moc tomu, kdo je schopen vládnout spravedlivě, v souladu s mravním a přírodním řádem. Nehodnému vladaři pak obdobně mohou (a musí) oprávnění k vládě odejmout a předat je jinému. Vévoda z Čou zdůvodňoval poraženým Šangům nástup svého rodu poukazem na to, že kdyby nebyl poslední šangský král tak zkažený, nepozbyl by nebeského mandátu. Čouská ideologie, ospravedlňující svržení Šangů, se pro následující tři tisíciletí stala důležitým inventářem čínské politiky. Jelikož způsobilost k převzetí nebeskéhoo mandátu nebyla nijak vázána na urozené předky, ale výhradně na schopnosti řádně vládnout, mohl se císařem stát i člověk prostého původu, jako v případě zakladatelů dynastií Chan a Ming (první mingský císař Chung Wu býval v mládí dokonce žebrákem).Postupem času byl koncept mandátu Nebes spojen s představou dynastického cyklu v němž: Nový vládce sjednotí Čínu a založí novou dynastii. Země zprvu prosperuje a zažívá nový zlatý věk. Postupně se však vládnoucí rodina stává nemorální, na dvoře bují korupce a říše upadá. Dynastie ztrácí mandát Nebes, opravňující ji k vládě a je svržena povstáním. Nebeský mandát přechází na další, silnější, dynastii.To že mandát Nebes není pro nikoho trvalým vlastnictvím a panovník jej musí zůstat hoden (jak zdůrazňoval Mencius) silně kontrastuje se středověkým pojetím božského původu dědičné královské moci v Evropě. Evropské chápání královské moci považovalo každý pokus o svržení nehodného panovníka či omezení jeho vlivu za protivení se boží vůli. Pojetí vladařské moci založené na mandátu Nebes na jedné straně zdůrazňovalo absolutní svrchovanost císaře vládnoucího všemu Podnebesí, na druhé straně jej svazovalo velkou odpovědností. Tak, jak byl císař nad svou říší neomezeným pánem, za její osudy svou osobou plně odpovídal. Císař musel řádně uctívat své předky coby vzor synovské oddanosti, jménem všeho lidu musel vykonávat obětní rituály uctívající Nebesa a Zemi. Musel si počínat spravedlivě a pečovat o blaho svých poddaných a zároveň dbát, aby v celé zemi panoval řád. Taková byla ideální představa.V praxi byl samozřejmě každý pokus o vzpouru okamžitě a tvrdě potlačen. To ale platilo jen dokud byla dynastie silná. V dobách úpadku mohla nepříznivá znamení snadno zapůsobit jako rozhodující podnět ke svržení dynastie. Znamením nepřízně Nebes mohly být nejen nepokoje, ale také přírodní pohromy (zemětřesení, povodně, sucha, hladomory) ba i neobvyklé úkazy (komety, konjunkce planet, pády meteoritů) na něž byly v krizových obdobích široké vrstvy obyvatelstva velmi citlivé. Tato víra je mezi Číňany hluboce zakořeněna dodnes. Kupříkladu katastrofální zemětřesení v Tchang-šanu roku 1976 mnozí lidé dávali do souvislosti s úmrtími několika předních čínských představitelů (Čou En-laj, Ču Te, Mao Ce-tung), k nimž v témže roce došlo. Do čela vlády a Komunistické strany Číny tehdy nastoupil Chua Kuo-feng, což znamenalo konec neblaze proslulého období Kulturní revoluce.
  • 천명(天命, 영어: Mandate of Heaven)은 하늘에서 부여받은 명령 또는 운명을 뜻한다. 천명은 방벌(放伐)과 선양(禪讓)과 긴밀한 연관이 있는 낱말로, 방벌(放伐)은 폭군을 타도하는 것을 뜻하며, 선양(禪讓)은 덕이 있는 천자(天子)에게 제위(帝位)를 넘겨주는 것을 뜻한다.은나라(殷)나 주나라(周)는 모두 신의 뜻에 의하여 미래를 예측하는 신권정치가 행해졌다. 다만, 은나라에서는 모든 현상은 불변하는 신(神)의 의지로 결정되고, 군주는 주술적(呪術的) 점으로써 그것을 예견하는 것으로 그쳤다. 주나라에서는, 인간은 태어나면서부터 하늘에서 부여된 운명을 따르지만 결정적인 것은 아니며, 덕행을 쌓고 노력하는 것으로써 천명을 호전시킬 수 있고, 태만하면 천명을 다할 수 없다고 했다. 군주가 되는 자는 덕행을 쌓아야 하고, 만약 폭군이 나타났을 때는 이를 넘어뜨릴 수가 있어야 했다.방벌(放伐)이란 걸(桀) · 주(紂) 등의 폭군을 쳐부수는 것, 선양(禪讓)이란 요(堯)가 유덕한 순(舜)에게, 다시 순은 우(禹)에게 제위를 양보하는 것 등을 말한다. 이와 같이 성(姓)을 갈고 천명(天命)을 다시 하는 것을 역성혁명(易姓革命)이라 하고, 은나라를 타도하여 주나라 왕조가 성립한 것을 정당화함과 동시에, 후세의 왕조 교체 이론(理論)이 되었다.
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 242510 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 8424 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 23 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 97562757 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Le mandat du Ciel (天命 : Tiānmìng) est un concept chinois apparu sous la dynastie Zhou qui a permis d'affirmer la légitimité du pouvoir des Empereurs de Chine. Il est fondé sur l'approbation que le Ciel accorde aux dirigeants sages et vertueux, approbation qu'il cesse d'accorder si ceux-ci ont une conduite mauvaise ou sont corrompus. Par la suite, le concept permit d'appréhender les manifestations naturelles comme des messages du Ciel.
  • Das Mandat des Himmels (chinesisch 天命, Pinyin Tiānmìng) war ein traditionelles Konzept der chinesischen Philosophie zur Herrschafts-Legitimation der Zhou-Dynastie und der späteren Kaiser von China. Der Himmel würde die Autorität eines gerechten Herrschers schützen, während er mit einem törichten Herrscher unzufrieden wäre und das Mandat an jemand anderen weitergeben würde.Das Mandat hat keine zeitliche Begrenzung, wenn es gut erfüllt wird.
  • El «Mandato del Cielo», mandato celeste o mandato celestial (天命 Pinyin: Tiānmìng) es un concepto de la filosofía china tradicional referente a la legitimidad de los gobernantes. El «cielo» bendeciría al gobernante justo, pero despreciaría al gobernante déspota y pondría fin a su régimen. El mandato del cielo transferiría entonces el poder a otro individuo con dotes de mejor gobernante.
  • 天命(てんめい)とは、天から与えられた命令のことである。天から人間に与えられた、一生をかけてやり遂げなければならない命令のこと。また、人がこの世に生を授けられる因となった、天からの命令のことである。命数。
  • 천명(天命, 영어: Mandate of Heaven)은 하늘에서 부여받은 명령 또는 운명을 뜻한다. 천명은 방벌(放伐)과 선양(禪讓)과 긴밀한 연관이 있는 낱말로, 방벌(放伐)은 폭군을 타도하는 것을 뜻하며, 선양(禪讓)은 덕이 있는 천자(天子)에게 제위(帝位)를 넘겨주는 것을 뜻한다.은나라(殷)나 주나라(周)는 모두 신의 뜻에 의하여 미래를 예측하는 신권정치가 행해졌다. 다만, 은나라에서는 모든 현상은 불변하는 신(神)의 의지로 결정되고, 군주는 주술적(呪術的) 점으로써 그것을 예견하는 것으로 그쳤다. 주나라에서는, 인간은 태어나면서부터 하늘에서 부여된 운명을 따르지만 결정적인 것은 아니며, 덕행을 쌓고 노력하는 것으로써 천명을 호전시킬 수 있고, 태만하면 천명을 다할 수 없다고 했다.
  • Небесный мандат (кит. упр. 天命, пиньинь: tiānmìng, палл.: тяньмин) — одно из центральных понятий традиционной китайской политической культуры, используемое как источник легитимации правящей династии. Широко известен начиная с эпохи Чжоу, XI в. до н. э. Примерно через сто лет (правление Му-вана, 976—922 до н.
  • Mandát nebes, čínsky tchien-ming (天命 pinyin: tiānmìng), je ve starém čínském politickém chápání božské oprávnění panovníka vládnout zemi. Počátky ideologického konceptu mandátu Nebes jsou spojeny s nástupem dynastie Čou, která v 11. století př. n. l. svrhla dosud panující dynastii Šang.
  • Hemels Mandaat.In het Dynastieke China geloofden de mensen dat de keizer door de Hemel verkozen en gezegend was, hij was de Zoon des Hemels (天子 tianzi) zolang hij deugdig heerste. Als dit niet zo was dan gaf de Hemel het mandaat aan iemand anders en werd hij keizer.
  • The Mandate of Heaven is the idea that heaven (天; Tian) granted East Asian emperors the right to rule based on their ability to govern. Heaven bestows its mandate to a just ruler, the Son of Heaven, and withdraws it from a despotic ruler, leading to the overthrow of that ruler. The Mandate of Heaven would then transfer to those who would rule best.
  • Mandat Niebios (chiń.: 天命; pinyin: Tiānmìng) – tradycyjna teoria filozoficzna w Chinach, według której władca musi mieć poparcie Niebios (天), by rządzić. Mandat zyskują władcy sprawiedliwi, postępujący moralnie i obyczajnie, którzy dbają o swój lud. Jeżeli na tronie zasiada despota, Niebiosa mogą wycofać swój mandat, co sygnalizują poprzez np. zaćmienia, pojawienie się komety, klęski głodu, powodzie, trzęsienia ziemi, wojny itd.
  • Il mandato del cielo (cinese: 天命; pinyin: Tiānmìng) fu un concetto tradizionale di sovranità utilizzato per legittimare e sostenere il regno dei sovrani della dinastia Zhou e successivamente delle dinastie imperiali della Cina. Secondo questo concetto, il cielo benediceva l'autorità del sovrano giusto e virtuoso conferendogli il mandato a regnare, ma poteva ritirare il mandato ad un sovrano corrotto e ingiusto, conferendolo ad un sovrano più meritevole.
  • O Mandato do Céu (天命, em Pinyin: Tiānmìng) é um conceito filosófico chinês tradicional a respeito da legalidade dos lideres (inicialmente reis, posteriormente imperadores). O céu abençoaria a autoridade de um líder justo, mas ficaria desgostoso com um líder despótico e retiraria seu mandato. O mandato do céu então se transferiria para àqueles que governassem melhor.O mandato do céu não teve nenhuma limitação de tempo, dependendo do desempenho justo do dirigente que, supostamente o possuíria.
rdfs:label
  • Mandat du Ciel
  • Hemels Mandaat
  • Mandat Niebios
  • Mandat des Himmels
  • Mandate of Heaven
  • Mandato del Cielo
  • Mandato del cielo
  • Mandato do céu
  • Mandát nebes
  • Небесный мандат
  • 天命
  • 천명
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageDisambiguates of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of