Jacques François Antoine Marie Ibert est un compositeur français, né le 15 août 1890 à Paris 10e, ville où il est mort (16e arrondissement) le 5 février 1962.↑ Archives de l’état civil de Paris en ligne, acte de naissance no 10/3848/1890, avec mention marginale du décès. Consulté le 27 mars 2012

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Jacques François Antoine Marie Ibert est un compositeur français, né le 15 août 1890 à Paris 10e, ville où il est mort (16e arrondissement) le 5 février 1962.
  • Jacques Ibert (Paris, Frantzia, 1890 - 1962) musikagilea izan zen. Parisko kontserbatorioan egin zituen ikasketak, Émile Pessard, André Gédalge eta Paul Vidalekin. 1919an Erromako Sari Nagusia irabazi zuen, Le Poète et la fée kantatarekin. Hainbat kargu izan zuen bizitzan zehar: 1936an Erromako Frantses Akademiako zuzendari izendatu zuten; 1955ean Parisko Operako eta Opera Komikoko zuzendari laguntzaile. 1956an Arte Ederretako Akademiako kide hautatu zuten, G. Ropartzen ordez. Nekez sailka daitekeen musikaria da; Iberten iritziz «sistema guztiak dira onak, baldin eta beren baitan musika badute». Estiloaren sen zorrotza zuen, eta neurriz erabiltzen zituen bitartekoak. Lan nagusiak: Angélique (1927); Le Roi d'Yvetot (1930); Gonzague (1935); L'Aiglon (Arthur Honeggerrekin, 1937) operak; L'Eventail (beste bederatzi musikarirekin batera, 1929); Le Chevalier Errant (1935) balletak; Escales (1922); Divertissement (1930), Lebicheren Chapeau de paille d'Italie (Lastozko Italiar Txapela) berak egokitutako orkestra-lanak; Lousville Concerto (1953); 2. sinfonia, «Bostonekoa» (1955); Capriccio hamar musika-tresnarentzat (1938); Harizko musika tresnetarako Kuartetoa (1937-42) ganberako musika.
  • ジャック・フランソワ・アントワーヌ・イベール(Jacques François Antoine Ibert,1890年8月15日 - 1962年2月5日)は、パリ生まれのフランスの作曲家。しばしばその作風は、軽妙、洒脱、新鮮、洗練などと言った言葉で評される。
  • Jacques François Antoine Ibert (Parijs, 15 augustus 1890 – aldaar, 5 februari 1962) was een Frans componist en dirigent.
  • Jacques Ibert (París, 15 d'agost de 1890 – París, 5 de febrer de 1962) va ser un compositor francès.Estudià al Conservatori de París sota la direcció d'André Gedalge, Jean Roger-Ducasse, Gabriel Fauré i Paul Vidal, assolint el 1919 el Premi de Roma amb l'escena lírica Le poète et la fée. Fou un dels compositors més distingits de l'escola moderna francesa. Va ser director de l'Acadèmia de França, a Roma el 1937. Pertany als independents de la generació 1885-90, el qual no el lliurà de certes influències de Ravel i de ser el perfecte representant d'una tradició molt francesa que sol caracteritzar-se per la claredat, proporció i elegància, sense caure mai en l'academicisme. Amb semblant esperit també si produïren Claude Delvincourt i Marcel Delannoy. No menys francesos i, no obstant, en el pol més oposat del mateix i trobem a un Messiaen, un André Jolivet i un Pierre Boulez.Segons l'opinió d'un crític com Aloys Mooser, més aviat inclinat a aquesta segona versió del francès, Ibert és un espirituel marchand de frivolités. Amb això hom s'adona que el topic i l'antitòpic –tractant-se d'un país en el qual existeix una dialèctica i, per tant, una vitalitat- coexisteixen. Els anys seixanta, el més lògic era que les noves corrents deixessin fora del seu camp de batalla un art caracteritzat, abans que tot, per l'amabilitat, el bon sonar i un tipus d'autenticitat què, amb tot, pogués resultar convencional.
  • Jacques Ibert (Paris, 15 de Agosto de 1890 — Paris, 5 de fevereiro de 1962) foi um compositor francês da época contemporânea de música.Fez os seus estudos no Conservatório de Paris, nos anos de 1910 a 1914 com Emile Pessard, André Gédalge e Paul Vidal . Depois da 1ª Grande Guerra, em 1919, ele recebeu o 1ª Grande Prémio de Roma, pela obra Le Poète et la fée. Vem a ser director da Villa Médicis entre 1936 e 1940 e entre 1946 a 1960; e em 1955 ocupa o cargo de director da Agregação dos Teatros Líricos Nacionais. Em 1956 ocupa o cargo deixado vago por Guy Ropartz na Academia das Belas-Artes.Ibert representa uma parte da tradição da arte francesa, espelhando elegância e humor na sua música, sem nunca esquecer o lado sério da sua composição.Dentro do campo da música, apresentou o seu talento das mais diversas formas. Entre elas, contabilizam-se mais de 60 peças para cinema, músicas para teatro (algumas escritas em colaboração com Honegger), ballets, óperas entre outros.
  • Jacques François Antoine Ibert (Parigi, 15 agosto 1890 – Parigi, 5 febbraio 1962) è stato un compositore francese.
  • Jacques Ibert (ur. 15 sierpnia 1890 w Paryżu, zm. 5 lutego 1962 w Paryżu) − kompozytor francuski.Studiował pod kierunkiem Paula Vidala w paryskim konserwatorium. Od 1937 kierownik Francuskiej Akademii w Rzymie, a od 1955 do 1957 także Paryskiej Opery Komicznej. Jego szczątki spoczywają na Cmentarzu Passy. Cechą charakterystyczną muzyki Iberta są: przejrzyste i zróżnicowane brzmienie, melodyjność, zwięzła forma. Największe uznanie zdobyły jego utwory instrumenty dęte. Koncert fletowy (1934) był pierwszym utworem koncertowym na ten instrument w XX wieku, który zyskał szeroką popularność.
  • Жак Ибе́р (полное имя Жак Франсуа Антуан Ибер, фр. Jacques François Antoine Ibert; 15 августа 1890, Париж — 5 февраля 1962, Париж) — французский композитор.
  • 자크 프랑소아 앙투안 이베르(Jacques François Antoine Ibert; 1890년 8월 15일 - 1962년 2월 5일)는 프랑스의 서양 고전 음악 작곡가이다.
  • Jacques François Antoine Ibert (* 15. August 1890 in Paris; † 5. Februar 1962 in Paris) war ein französischer Komponist.
  • Jacques François Antoine Ibert (15 de agosto de 1890 - 5 de febrero de 1962) fue un compositor francés de música clásica.
  • Jacques François Antoine Ibert (15 August 1890 – 5 February 1962) was a French composer. Having studied music from an early age, he studied at the Paris Conservatoire and won its top prize, the Prix de Rome at his first attempt, despite studies interrupted by his service in World War I.Ibert pursued a successful composing career, writing (sometimes in collaboration with other composers) seven operas, five ballets, incidental music for plays and films, songs, choral works, and chamber music. He is probably best remembered for his orchestral works including Divertissement (1930) and Escales (1922).As a composer, Ibert did not attach himself to any of the prevalent genres of music of his time, and has been described as an eclectic. This is seen even in his best-known pieces: Divertissement, for small orchestra is lighthearted, even frivolous, and Escales (1922) is a ripely romantic work for large orchestra.In tandem with his creative work, Ibert was the director of the Académie de France at the Villa Medici in Rome. During World War II he was proscribed by the pro-Nazi government in Paris, and for a time he went into exile in Switzerland. Restored to his former eminence in French musical life after the war, his final musical appointment was in charge of the Paris Opera and the Opéra-Comique.
  • Jacques François Antoine Ibert (15. srpna 1890, Paříž, Francie - 5. února 1962, Paříž, Francie) francouzský skladatel. Jacques Ibert se hudbě věnoval od útlého věku a víc než o techniku hry se zajímal o klavírní improvizace. Rozhodnutí stát se skladatelem, v něm vzbudil až jeho bratranec Manuel de Falla, který ho v této oblasti povzbuzoval. Po absolvování střední školy v roce 1908, vstoupil na pařížskou konzervatoř. Nástup ale nebyl bezprostřední, pomáhal totiž svému otci, jehož rodinný podnik utrpěl finanční ztráty. A zatím co pracoval u otce, zrál v jeho hlavě nápad stát se skladatelem, který poté začal realizovat. A to především díky kontaktu s herci, zpěváky, umělci a spisovateli se kterými se na cestách setkával. Konečně v roce 1911 začal studovat na pařížské konzervatoři (Paris Conservatoire), pod vedením Paula Vidala, kde ukázal velké předpoklady a přijal řadu ocenění. Mezi jeho spolužáky patřil Darius Milhaud a Arthur Honegger, se kterými později i spolupracoval. Jeho otec byl ale nešťastný ze synových hudebních ambicí a přestal ho finančně podporovat. Jacques Ibert si tak na živobytí musel vydělávat sám a pracoval jako korepetitor a pod pseudonymem psal i lehčí kousky populární hudby. Své dosavadní improvizační schopnosti zužitkoval jako pianista v němých filmech, kde skládal a psal skladby tak, aby se vešly do promítaného filmu. Časem napsat více než šedesát filmových skladeb i pro zvukové filmy. Jeho studium na konzervatoři však přerušila první světová válka a nastoupil na vojenskou lékařskou jednotku, kde vykonal vojenskou službu a francouzskou vládou byl vyznamenán Croix de Guerre. Krátce po návratu na konzervatoř se Jacques Ibert zúčastnil soutěže Premier Grand Prix ( Prix de Rome) kde se umístil a získal cenu (říjen 1919). Což mu umožnilo žít tři roky v Římě ve Villa Medici. Během svého pobytu ve Villa Medici (od února roku 1920 do května 1923) Jacques Ibert vyprodukoval jedny ze svých nejlepších a nejznámějších prací: „La Ballade de la Geôle de Reading“ (Balada o žaláři v Readingu, 1920), symfonická báseň na námět Oscara Wilde (daleko od veselé reflexe života ve vězení), tato práce přinesla skladateli první pozornost. A „Escales“ (1922) "reportážní tóny" líčí turistické destinace v Itálii, Tunisku a Španělsk. Jedná se o veselé a frivolní již zralé romantické dílo pro velký orchestr.Svou kariéru tedy započal velice úspěšně, celkem napsal sedm oper, pět baletů, scénickou hudbu pro hry a filmy, písničky, sborová díla, a komorní hudbu. Jako skladatel se nepřikládal k rozšířeným žánrů své doby, ale je označován za eklektického tvůrce. Mezi jeho nejznámější díla patří orchestrální tvorba Divertissement (1930) kreativní, barvité a komické a již zmíněné Escales (1922). Další jeho tvorba je relativně málo známá, opera „Angélique“ (1926) a „Don Quijote“, balet „Le chevalier errant“ (1935) a scénické dílo „Labiche's The Italian Straw Hat“. S ohledem na fraškovitě šílené příběhy zahrnuje Jacques Ibert rozmanitě komické hudební prvky. Které zahrnují vše od jazzu, vídeňského valčíku, i "Svatební pochod" od Mendelssohna ze Snu noci svatojánské. Mezi jeho další díla patří „Concerto da camera“ (1935) pro altový saxofon a 11 nástrojů (což je považováno za skutečný základ repertoáru pro saxofon). Stejně jako řada jeho současníků, se Jacques Ibert odvážil k tvorbě filmové hudby. Jeho nejnápadnější úsilí v této oblasti patří hudba pro Orsona Wellese (1948) „Macbetha and the Circus" sekvence pro Gene Kellyho (1952) „Invitation to the Dance“.V tandemu s jeho tvůrčí osobností, se stal v roce 1937, jako první muzikant, ředitelem na Academii de France ve Villa Medici v Římě a byl odpovědný za administrativní povinnosti a má i dohled nad soutěží „Prix de Rome“. Tuto pozici zastává až do roku 1960. Během druhé světové války, podle nacistické vlády v Paříži, byl zakázaným autorem a odešel do exilu ve Švýcarsku. Jeho sláva a proslulost velkého francouzského hudebního skladatele se vrátila po válce. V roce 1955, je Jacques Ibert jmenován generálním správce Réunion des Théâtres Lyriques Nationaux (kombinovaně řízené z Paris Opera a Opera Comique). V roce 1956, je zvolen do „Académie des Beaux Arts“ v Institutu ve Francii. Jeho zájem o divadlo mu zůstal po celý jeho život a jeho poslední muzikál byl představen pařížské opeře a Opéra-Comique. Jako Debussyho a Ravela, má Jacques Ibert základní vlastnosti francouzského hudebníka: jasnost, vyvážení, elán a elegance. Je jedním z nejvíce nezávislých hudebníků moderní doby. Pro složitost lyrických děl, symfonií i koncertní a filmovou hudby zahrnuje jeho tvorba téměř všechny žánry. Nese svědectví o hodně nezaměnitelné kvalitě zpracování i požití nástrojů.Zemřel v roce 1962 a je pohřben na hřbitově Passy v Paříži.
  • Jacques Ibert (d. 15 Ağustos 1890 - ö. 5 Şubat 1962), Fransız besteci. Paris Konservatuarı'nda öğrenim gördü. 1919'da Ozan ve Peri adlı kantatı ile Roma Büyük Müzik Ödülü 'nü kazandı. Orkestra ve oda şefliği için parçalar, operalar besteledi. 1962 yılında 71 yaşındayken Paris'te öldü ve Passy Mezarlığı'na gömüldü.
dbpedia-owl:birthDate
  • 1890-08-15 (xsd:date)
dbpedia-owl:birthPlace
dbpedia-owl:created
dbpedia-owl:deathDate
  • 1962-02-05 (xsd:date)
dbpedia-owl:deathPlace
dbpedia-owl:educationPlace
dbpedia-owl:mentor
dbpedia-owl:occupation
dbpedia-owl:otherOccupation
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:thumbnailCaption
  • Jacques Ibert
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 96855 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 11907 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 125 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 110712686 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:activitéPrincipale
prop-fr:activitésAutres
  • Directeur de l'Académie de France à Rome
  • Administrateur de la Réunion des théâtres lyriques nationaux
prop-fr:après
prop-fr:avant
prop-fr:charte
  • classique
prop-fr:couleur
  • #F0D040
prop-fr:dateDeDécès
  • 1962-02-05 (xsd:date)
prop-fr:dateDeNaissance
  • 1890-08-15 (xsd:date)
prop-fr:enseignement
prop-fr:lieuDeDécès
  • Paris,
prop-fr:lieuDeNaissance
  • Paris,
  • Paris,
prop-fr:légende
  • Jacques Ibert
prop-fr:maîtres
prop-fr:nom
  • Administrateur de la
  • Jacques Ibert
  • Réunion des théâtres lyriques nationaux
prop-fr:période
  • 1955 (xsd:integer)
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
prop-fr:œuvres
  • * Escales * Angélique, farce en un acte
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Jacques François Antoine Marie Ibert est un compositeur français, né le 15 août 1890 à Paris 10e, ville où il est mort (16e arrondissement) le 5 février 1962.↑ Archives de l’état civil de Paris en ligne, acte de naissance no 10/3848/1890, avec mention marginale du décès. Consulté le 27 mars 2012
  • ジャック・フランソワ・アントワーヌ・イベール(Jacques François Antoine Ibert,1890年8月15日 - 1962年2月5日)は、パリ生まれのフランスの作曲家。しばしばその作風は、軽妙、洒脱、新鮮、洗練などと言った言葉で評される。
  • Jacques François Antoine Ibert (Parijs, 15 augustus 1890 – aldaar, 5 februari 1962) was een Frans componist en dirigent.
  • Jacques François Antoine Ibert (Parigi, 15 agosto 1890 – Parigi, 5 febbraio 1962) è stato un compositore francese.
  • Жак Ибе́р (полное имя Жак Франсуа Антуан Ибер, фр. Jacques François Antoine Ibert; 15 августа 1890, Париж — 5 февраля 1962, Париж) — французский композитор.
  • 자크 프랑소아 앙투안 이베르(Jacques François Antoine Ibert; 1890년 8월 15일 - 1962년 2월 5일)는 프랑스의 서양 고전 음악 작곡가이다.
  • Jacques François Antoine Ibert (* 15. August 1890 in Paris; † 5. Februar 1962 in Paris) war ein französischer Komponist.
  • Jacques François Antoine Ibert (15 de agosto de 1890 - 5 de febrero de 1962) fue un compositor francés de música clásica.
  • Jacques Ibert (d. 15 Ağustos 1890 - ö. 5 Şubat 1962), Fransız besteci. Paris Konservatuarı'nda öğrenim gördü. 1919'da Ozan ve Peri adlı kantatı ile Roma Büyük Müzik Ödülü 'nü kazandı. Orkestra ve oda şefliği için parçalar, operalar besteledi. 1962 yılında 71 yaşındayken Paris'te öldü ve Passy Mezarlığı'na gömüldü.
  • Jacques Ibert (Paris, 15 de Agosto de 1890 — Paris, 5 de fevereiro de 1962) foi um compositor francês da época contemporânea de música.Fez os seus estudos no Conservatório de Paris, nos anos de 1910 a 1914 com Emile Pessard, André Gédalge e Paul Vidal . Depois da 1ª Grande Guerra, em 1919, ele recebeu o 1ª Grande Prémio de Roma, pela obra Le Poète et la fée.
  • Jacques François Antoine Ibert (15. srpna 1890, Paříž, Francie - 5. února 1962, Paříž, Francie) francouzský skladatel. Jacques Ibert se hudbě věnoval od útlého věku a víc než o techniku hry se zajímal o klavírní improvizace. Rozhodnutí stát se skladatelem, v něm vzbudil až jeho bratranec Manuel de Falla, který ho v této oblasti povzbuzoval. Po absolvování střední školy v roce 1908, vstoupil na pařížskou konzervatoř.
  • Jacques Ibert (ur. 15 sierpnia 1890 w Paryżu, zm. 5 lutego 1962 w Paryżu) − kompozytor francuski.Studiował pod kierunkiem Paula Vidala w paryskim konserwatorium. Od 1937 kierownik Francuskiej Akademii w Rzymie, a od 1955 do 1957 także Paryskiej Opery Komicznej. Jego szczątki spoczywają na Cmentarzu Passy. Cechą charakterystyczną muzyki Iberta są: przejrzyste i zróżnicowane brzmienie, melodyjność, zwięzła forma. Największe uznanie zdobyły jego utwory instrumenty dęte.
  • Jacques Ibert (París, 15 d'agost de 1890 – París, 5 de febrer de 1962) va ser un compositor francès.Estudià al Conservatori de París sota la direcció d'André Gedalge, Jean Roger-Ducasse, Gabriel Fauré i Paul Vidal, assolint el 1919 el Premi de Roma amb l'escena lírica Le poète et la fée. Fou un dels compositors més distingits de l'escola moderna francesa. Va ser director de l'Acadèmia de França, a Roma el 1937.
  • Jacques François Antoine Ibert (15 August 1890 – 5 February 1962) was a French composer. Having studied music from an early age, he studied at the Paris Conservatoire and won its top prize, the Prix de Rome at his first attempt, despite studies interrupted by his service in World War I.Ibert pursued a successful composing career, writing (sometimes in collaboration with other composers) seven operas, five ballets, incidental music for plays and films, songs, choral works, and chamber music.
  • Jacques Ibert (Paris, Frantzia, 1890 - 1962) musikagilea izan zen. Parisko kontserbatorioan egin zituen ikasketak, Émile Pessard, André Gédalge eta Paul Vidalekin. 1919an Erromako Sari Nagusia irabazi zuen, Le Poète et la fée kantatarekin. Hainbat kargu izan zuen bizitzan zehar: 1936an Erromako Frantses Akademiako zuzendari izendatu zuten; 1955ean Parisko Operako eta Opera Komikoko zuzendari laguntzaile. 1956an Arte Ederretako Akademiako kide hautatu zuten, G. Ropartzen ordez.
rdfs:label
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Jacques Ibert
  • Ибер, Жак
  • ジャック・イベール
  • 자크 이베르
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:homepage
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Jacques Ibert
is dbpedia-owl:predecessor of
is dbpedia-owl:successor of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is prop-fr:après of
is prop-fr:avant of
is skos:subject of
is foaf:primaryTopic of