L’iaidō (居合道, iaidō?) est un art martial d'origine japonaise se focalisant sur l'acte de dégainer le sabre et de trancher en un seul mouvement. Plus exactement, le but est d'exécuter une technique, avant l'adversaire, choisie en fonction du lieu et du contexte de la situation.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • L’iaidō (居合道, iaidō?) est un art martial d'origine japonaise se focalisant sur l'acte de dégainer le sabre et de trancher en un seul mouvement. Plus exactement, le but est d'exécuter une technique, avant l'adversaire, choisie en fonction du lieu et du contexte de la situation. Tout comme pour les autres budō, cette discipline se focalise principalement sur la perfection des mouvements et la démarche spirituelle (influence du zen), l'efficacité technique, quant à elle, devient de plus en plus importante au fur et à mesure que le pratiquant augmente en grade.Depuis quelques années, certains sensei japonais prônent une démarche plus offensive, dirigée vers un iaidō de « combat », plus proche du iaijutsu.
  • Lo iaidō (居合道, iaidō?) è un'arte marziale giapponese, influenzata dalla dottrina zen, che trae le sue radici dalle antiche scuole di kenjutsu e iaijutsu frequentate dai buke in genere (ma specialmente dai samurai) e che hanno avuto il loro massimo splendore intorno al XVI secolo.Lo iaidō è l'arte dell'estrazione della spada, ma letteralmente significa «via (道, via? dō) dell'unione (合, unione? ai) dell'essere (居, essere? i)». Scopo ultimo di questa disciplina, infatti, è la perfetta ed armonica unione con sé stessi e con l'Universo.Storicamente, lo iaidō trovava applicazione nei duelli tra samurai dove la morte di uno (o entrambi) i contendenti solitamente avveniva dopo uno o al massimo due scambi. Ovviamente in tali condizioni l'abilità tecnica richiesta era massima ed infatti era altresì possibile che un duello si concludesse anche solo con l'estrazione della spada e il successivo singolo fendente. Ecco quindi spiegata l'importanza fondamentale dell'arte dell'estrazione della spada nella vita del samurai.Al giorno d'oggi, e a cominciare dalla Restaurazione Meiji, lo studio della katana ha acquisito valore prettamente interiore, come mezzo di indagine del profondo alla scoperta dell’essere, ed è in base a questi presupposti che le koryū di kenjutsu e iaijutsu sono evolute verso il kendō e lo iaidō.L'essenza dello iaidō è racchiusa nella frase saya no uchi de katsu (鞘の内で勝つ) («vincere [con la spada] nel fodero», vincere senza sfoderare), ovvero avere e dimostrare una conoscenza tale da indurre l'avversario ad abbandonare la contesa ancora prima di averla iniziata. Tale principio è espresso, ad esempio, da Yagyu Munenori nel suo trattato Heihō kadenshō ed esplicitato ne «la spada che dà la vita» (katsushinken).La disciplina è praticabile sia da uomini e donne, senza limiti di età. La diffusione della disciplina dello Iaido ha molti artefici in Giappone e nel mondo. Tra tutti questi un ruolo di preminenza organizzativa, e nel numero di praticanti attivi nella disciplina, spetta alla All Japan Kendō Federation che nel tempo ha raccolto ed elaborato l'esercizio pratico di 12 kata seitei-iai ideali per avvicinarsi alla pratica e per approfondirla successivamente. Acquisita la padronanza di tali kata dopo un periodo di pratica variabile, ma comunque dell'ordine del paio d'anni, è possibile approfondire lo studio dei vari stili delle diverse koryū tradizionali, fra le quali una delle più note è la Muso Shinden Ryū.Lo iaidō, insieme al kendō e al jodō, nella sua corrente maggiore per numero di praticanti, afferisce alla All Japan Kendō Federation e alla IKF che ne promuovono lo sviluppo a livello mondiale mentre a livello europeo il riferimento è la EKF. In Italia lo iaidō è promosso da due federazioni indipendenti ed antagoniste: la Confederazione Italiana Kendo (l'unica riconosciuta dalla IKF e dall' EKF) e la Federazione Italiana Kendo.
  • Iaido (居合道; Japans: iaidō) is te omschrijven als de kunst van het snel en vloeiend trekken van het zwaard, gevolgd door een aanval en behoort tot het budo. Iaido is sterk verwant aan andere Japanse vechtkunsten als kendo, shinkendo en jodo. Het komt voort uit de culturele krijgstraditie van de samoerai (bushi) van het klassieke Japan.Iaido wordt beoefend met een houten zwaard (木剣 = bokken), metalen oefenzwaard (居合刀 = iaitō) of gesmeed scherp zwaard (真剣 = shinken). Welk type zwaard wordt gebruikt heeft veelal te maken met de mate van geoefendheid van de iaidoka.Iaido is opgebouwd uit de elementen: Nukitsuke, het trekken van het zwaard, gevolgd door een snijdende slag Kiritsuke, de snijdende of stekende slag na nikitsuke Chiburi, het afschudden van het bloed van het zwaardblad Noto, het insteken van het zwaard in de schedeAlle bewegingen dienen vloeiend, zuiver en resoluut te worden uitgevoerd. De vele kata omvatten zittende en staande technieken, waarbij aanvallen van voor, achter en opzij kunnen komen. Hierbij kan het om één of meerdere (denkbeeldige) tegenstanders gaan. De uitvoering wordt gekenmerkt door concentratie en voortdurende waakzaamheid (残心 = zanshin).De meeste kata (oefenvormen) worden zonder daadwerkelijke tegenstander uitgevoerd. Bij de uitvoering van technieken moet men zich echter wel een tegenstander voor de geest halen zodat je een zo realistisch mogelijke situatie creëert. Het gevoel van een werkelijk gevecht moet worden opgebouwd. Bij het onderdeel tameshigiri worden de slagen geoefend op opgerolde tatami.
  • Az iaidó (居合道) a kardvívás japán nemzeti változatának tekinthető tradicionális japán harcművészeti ág. Az elnevezés a iai (váratlan találkozás az ellenséggel) és a dó (szellemi út) szavakból tevődik össze. Célja – eredetileg – a gyakorlás, a küzdelemre való felkészülés. Ma már külön sportág. Három testből áll: acélkardos formagyakorlatok; fakardos formagyakorlatok; páros gyakorlatok fakarddal.
  • Iaidō [iaidoː] (jap. 居合道) ist der japanische „Weg des Schwertziehens“ und gehört zum großen Bereich der Budō-Disziplinen. Es ist aus der Kampfkunst der alten Kriegerkaste Japans, der Samurai, entstanden. Synonyme zum Iai-do sind „batto“, „iai-nuki“. Die Besonderheit liegt darin, dass das Schwert so gezogen wird, dass es noch während des Ziehens als Waffe eingesetzt werden kann.
  • Iaidó (japonsky: 居合道), (čti jako iaidó) je souhrnný název pro některé způsoby japonského šermu. V překladu se dá slovo Iaidó zhruba vyložit jako „cesta duševní rovnováhy a okamžité reakce“. Způsob použití meče je v iaidó založen na skutečnosti, že již tasení meče z pochvy je bojovou reakcí na okolnosti, kdekoliv se člověk nachází, tak je schopen bezprostředně a adekvátně reagovat na vzniklou situaci. Tasením meče se útok blokuje, odráží, či se rovnou eliminuje samotný protivník nebo popřípadě až dalším následným sekem. O významu předpony "I Ai" ve slově iaidó: "Fráze Tsune Ni ITTE Kyu Ni Awasu" znamená "Vždy, co děláte, ať už spíte, jdete, běžíte nebo sedíte (Tsune Ni)" a "Ať jste kdekoliv (ITTE, Iru)" musíte "Být napojeni (Awasu) " (být napojeni na dění kolem sebe, být jeho součástí). I pochází z ITTE a Ai z Awasu a je zkrácené vyjádření a způsob, jak si pamatovat tuto frázi. Dalšími významy awasu 合わす - spojit, sjednotit, stmelit, přizpůsobit, uvést do harmonie. Tím je zcela jasné, v jakém kontextu je zamýšlen význam awasu ve frázi "Tsune Ni ITTE Kyu Ni Awasu". Být spojen se svým okolím (v celek) / sjednotit své chování s okolím / být se svým okolím stmelen v jeden celek / přizpůsobit se svému okolí / být v harmonii se svým okolím.Některé prameny definují iaidó jako bojové umění reakce na protivníkův pohyb bezprostředním tasením meče a sekem, kdekoliv a kdykoliv.Cvičení Iaidó vyžaduje klid ducha, extrémní soustředění a dovednost. Každý pohyb, jako pohyby rukou či nohou a těla, musí být dokonale koordinovány. Provedení technik je jenom jednou částí iaidó, druhou je posilování ducha a charakteru skrz cvičení technik meče, soustředění, způsob dýchání, ovládání těla, boků a tandenu, trpělivosti, udržení si pozornosti, klidu a rozvahy v situacích ohrožení života. Tréninkem a osvojováním iai principů se člověk učí přiměřeně reagovat na situace kolem sebe a tím udržovat rovnováhu ve svém okolí. To vše se pak při usilovném tréninku a vedení od učitelů prolíná do osobnosti cvičence a utváří tak jeho chování v životních situacích.Cvičenci iaidó cvičí nejdříve techniky iai s dřevěným mečem bokutó s plastovou pochvou a posléze cvičí s mečem na iai iaitó. Je obvyklé používat nejdříve tupou repliku meče mogitó a posléze pokročilejší cvičenci cvičí se skutečným ostrým mečem šinken. Většina technik iai je cvičena jako boj proti imaginárnímu (pomyslnému) nepříteli kasóteki. To umožňuje plné provedení techniky a zase na druhou stranu to vyžaduje velké nároky na představivost cvičence. Proto některé školy rjúha také kladou důraz na cvičení ve dvojicích, kde se simuluje reálný útok, či obrana. V některých rjúha se též používá k pochopení ovládání meče testování seku tamešigiri.
  • Iaidō (jap. 居合道, iaidō) - sztuka dobywania miecza (katana), japońska odmiana szermierki. Jest to zarazem jedna z japońskich sztuk walki określanych wspólnym mianem budō. Słowo iaidō składa się z trzech znaków oznaczających w uproszczeniu: i – być; ai - pasować, nadawać się, być właściwym; dō - droga, sposób, metoda.
  • Иайдо (яп. 居合道 иайдо:, дословно, искусство встречать сидя) — это искусство внезапной атаки или контратаки с использованием японского меча (катана). В отличие от кэндо, здесь изучается не фехтование, а именно мгновенное убийство противника с изначально убранным в ножны клинком. Под «мгновенным убийством» понимается быстрое обнажение меча с последующим нанесением удара, при опасности, например, когда сидящий впереди человек, с которым иайдока пьет чай, проявляет признаки агрессии, или же берется за меч. Также в этом виде фехтования нет доспехов, как в кэндо: защитного шлема, жилета и перчаток.
  • Iaido (居合道 iaidō), també anomenada iaijutsu (居合術 iaijutsu) o battojutsu (抜刀術 battōjutsu) és bàsicament l'art japonesa de desembeinar i enfundar la katana. Es tracta d'evitar l'enfrontament armat amb katana sentenciant-lo de manera immediata: tallar l'oponent, netejar-ne la sang amb un cop sec, i després enfundar la katana, tot en un moviment fluid. Avui dia els practicants usen principalment un iaito almenys en les albors de l'estudi.L'èmfasi és en desembeinar l'espasa i atacar el més ràpidament possible.Les posicions inicials poden ser postures de combat o posició d'assegut. Els practicants esperen un atac per sorpresa, i l'habilitat per reaccionar ràpidament des d'una posició diària és considerat essencial.L'entrenament tradicional del iaido es fa amb espases extremadament afilades amb l'objecte d'aguditzar l'atenció del practicant.
  • Iaido (居合道, Iaidō), abbreviated with iai (居合), is a modern Japanese martial art/sport.Iaido is associated with the smooth, controlled movements of drawing the sword from its scabbard or saya, striking or cutting an opponent, removing blood from the blade, and then replacing the sword in the scabbard. While new practitioners of iaido may start learning with a wooden sword (bokken) depending on the teaching style of a particular instructor, most of the practitioners use the blunt edged sword, called iaitō. Few, more experienced, iaido practitioners use a sharp edged sword (shinken).Practitioners of iaido are often referred to as iaidoka.
  • 居合道(いあいどう)とは、古武道の抜刀術(居合術)を現代武道化したものである。
  • El iaidō (居合道, iaidō?) es un arte marcial japonés relacionado con el desenvainado y el envainado de la katana. Era practicado por los samuráis, especialmente en el periodo Edo. Estas técnicas surgen principalmente para poder atacar o defenderse a la vez que se desenvainaba, comenzando por tanto el enfrentamiento con el arma aún en la saya (vaina) y desenvainando con la velocidad apropiada para atacar o contraatacar al oponente sin darle tiempo a reaccionar. La principal idea del iaidō es ser capaz de reaccionar correctamente ante cualquier situación inesperada.Estas técnicas de desenvainado surgieron entre los siglos XV y XVI, y existieron gran cantidad de tradiciones marciales (escuelas) que las incluían dentro de sus enseñanzas. Cada una de estas escuelas enseñaba técnicas, estrategias y conceptos diferentes, y tenían formas de enseñanza y entrenamiento distintas. Hoy en día se utiliza el término koryū para referirse a esas escuelas antiguas, e incluso existieron algunas de ellas dedicadas exclusivamente a enseñar técnicas de desenvainado.Algunas de estas escuelas han llegado hasta nuestros días y continúan practicándose. También se han creado programas modernos que reúnen formas de iai adaptadas de algunas de esas escuelas tradicionales, como el caso del ZNKR Iaidō (o seitei iai), o el ZNIR Tōhō iaidō. Para diferenciarlas de las formas antiguas, no se utiliza el término "escuela" para referirse a estas formas modernas de trabajo. Es habitual que los principiantes comiencen practicando formas de trabajo modernas, para más adelante profundizar practicando además una koryū o escuela, aunque esto no tiene por qué ser siempre así.Se suele entender que las formas modernas están más orientadas al desarrollo personal, técnico y físico del practicante que a la efectividad en combate, mientras que en las diferentes escuelas prima el realismo y la efectividad. No obstante esto es una simplificación, ya que las diferencias no son siempre tan claras y esto no tiene por qué cumplirse en todos los casos.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 1545 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 20964 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 94 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 110645537 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:fr
  • Suiō-ryū
prop-fr:lang
  • en
prop-fr:texte
  • Suiō-ryū
  • Suiō-ryū Iai Kenpō
prop-fr:trad
  • Suiō-ryū
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • L’iaidō (居合道, iaidō?) est un art martial d'origine japonaise se focalisant sur l'acte de dégainer le sabre et de trancher en un seul mouvement. Plus exactement, le but est d'exécuter une technique, avant l'adversaire, choisie en fonction du lieu et du contexte de la situation.
  • Az iaidó (居合道) a kardvívás japán nemzeti változatának tekinthető tradicionális japán harcművészeti ág. Az elnevezés a iai (váratlan találkozás az ellenséggel) és a dó (szellemi út) szavakból tevődik össze. Célja – eredetileg – a gyakorlás, a küzdelemre való felkészülés. Ma már külön sportág. Három testből áll: acélkardos formagyakorlatok; fakardos formagyakorlatok; páros gyakorlatok fakarddal.
  • Iaidō [iaidoː] (jap. 居合道) ist der japanische „Weg des Schwertziehens“ und gehört zum großen Bereich der Budō-Disziplinen. Es ist aus der Kampfkunst der alten Kriegerkaste Japans, der Samurai, entstanden. Synonyme zum Iai-do sind „batto“, „iai-nuki“. Die Besonderheit liegt darin, dass das Schwert so gezogen wird, dass es noch während des Ziehens als Waffe eingesetzt werden kann.
  • Iaidō (jap. 居合道, iaidō) - sztuka dobywania miecza (katana), japońska odmiana szermierki. Jest to zarazem jedna z japońskich sztuk walki określanych wspólnym mianem budō. Słowo iaidō składa się z trzech znaków oznaczających w uproszczeniu: i – być; ai - pasować, nadawać się, być właściwym; dō - droga, sposób, metoda.
  • 居合道(いあいどう)とは、古武道の抜刀術(居合術)を現代武道化したものである。
  • El iaidō (居合道, iaidō?) es un arte marcial japonés relacionado con el desenvainado y el envainado de la katana. Era practicado por los samuráis, especialmente en el periodo Edo. Estas técnicas surgen principalmente para poder atacar o defenderse a la vez que se desenvainaba, comenzando por tanto el enfrentamiento con el arma aún en la saya (vaina) y desenvainando con la velocidad apropiada para atacar o contraatacar al oponente sin darle tiempo a reaccionar.
  • Lo iaidō (居合道, iaidō?) è un'arte marziale giapponese, influenzata dalla dottrina zen, che trae le sue radici dalle antiche scuole di kenjutsu e iaijutsu frequentate dai buke in genere (ma specialmente dai samurai) e che hanno avuto il loro massimo splendore intorno al XVI secolo.Lo iaidō è l'arte dell'estrazione della spada, ma letteralmente significa «via (道, via? dō) dell'unione (合, unione? ai) dell'essere (居, essere? i)».
  • Iaido (居合道; Japans: iaidō) is te omschrijven als de kunst van het snel en vloeiend trekken van het zwaard, gevolgd door een aanval en behoort tot het budo. Iaido is sterk verwant aan andere Japanse vechtkunsten als kendo, shinkendo en jodo. Het komt voort uit de culturele krijgstraditie van de samoerai (bushi) van het klassieke Japan.Iaido wordt beoefend met een houten zwaard (木剣 = bokken), metalen oefenzwaard (居合刀 = iaitō) of gesmeed scherp zwaard (真剣 = shinken).
  • Iaidó (japonsky: 居合道), (čti jako iaidó) je souhrnný název pro některé způsoby japonského šermu. V překladu se dá slovo Iaidó zhruba vyložit jako „cesta duševní rovnováhy a okamžité reakce“. Způsob použití meče je v iaidó založen na skutečnosti, že již tasení meče z pochvy je bojovou reakcí na okolnosti, kdekoliv se člověk nachází, tak je schopen bezprostředně a adekvátně reagovat na vzniklou situaci.
  • Иайдо (яп. 居合道 иайдо:, дословно, искусство встречать сидя) — это искусство внезапной атаки или контратаки с использованием японского меча (катана). В отличие от кэндо, здесь изучается не фехтование, а именно мгновенное убийство противника с изначально убранным в ножны клинком.
  • Iaido (居合道, Iaidō), abbreviated with iai (居合), is a modern Japanese martial art/sport.Iaido is associated with the smooth, controlled movements of drawing the sword from its scabbard or saya, striking or cutting an opponent, removing blood from the blade, and then replacing the sword in the scabbard.
  • Iaido (居合道 iaidō), també anomenada iaijutsu (居合術 iaijutsu) o battojutsu (抜刀術 battōjutsu) és bàsicament l'art japonesa de desembeinar i enfundar la katana. Es tracta d'evitar l'enfrontament armat amb katana sentenciant-lo de manera immediata: tallar l'oponent, netejar-ne la sang amb un cop sec, i després enfundar la katana, tot en un moviment fluid.
rdfs:label
  • Iaidō
  • Iaido
  • Iaido
  • Iaido
  • Iaido
  • Iaidó
  • Iaidó
  • Iaidō
  • Iaidō
  • Iaidō
  • Iaidō
  • Иайдо
  • 居合道
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of