Christian Ferras, né au Touquet-Paris-Plage le 17 juin 1933 et mort à Paris le 14 septembre 1982, est un violoniste français.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Christian Ferras, né au Touquet-Paris-Plage le 17 juin 1933 et mort à Paris le 14 septembre 1982, est un violoniste français.
  • クリスチャン・フェラス(Christian Ferras, 1933年6月17日 - 1982年9月14日)は、フランスのヴァイオリニスト。
  • Christian Ferras (June 17, 1933 – September 14, 1982) was a French violinist.Ferras was born at Le Touquet in 1933. He began studying the violin with his father, who was a pupil of Marcel Chailley. He entered the Conservatoire de Nice as a student of Charles Bistesi in 1941, and in 1943 obtained the First Prize. In 1944 he went to the Conservatoire de Paris. In 1946 he won the First Prize in both disciplines (violin and chamber music), and started his performing career with the Pasdeloup Orchestra under Albert Wolff, and later Paul Paray. He worked with Romanian violinist and composer George Enescu, who also acted as an instructor. The Violin Concerto by Federico Elizalde was premiered by Ginette Neveu in Paris in 1944, but Christian Ferras gave its London premiere under the direction of Gaston Poulet, in the presence of the composer, and made the world premiere recording on November 7, 1947, when he was aged only 14.In 1948 Ferras won First Prize at the international Scheveningen Festival; Yehudi Menuhin was among the judges. He premiered Arthur Honegger's Sonata for Solo Violin in the Salle Gaveau on November 16, 1948. In 1949, Ferras won the second prize (the first prize was not awarded) in the international Marguerite Long-Jacques Thibaud Competition. It was there that he met Pierre Barbizet, with whom he formed one of the most famous partnerships in the history of piano-violin collaboration. In 1950 he, along with Jean-Pierre Rampal and George Enescu, recorded various works by J.S. Bach. It was at this point that his career took off when he was invited by Karl Böhm to play with the Vienna Philharmonic in 1951. He subsequently gave a series of concerts in, amongst other places, Japan and South America.In 1952, he premiered both Claude Pascal's violin sonata and, with Pierre Barbizet, Ivan Semenoff's Double Concerto. In 1954, he recorded Brahms's Violin Concerto with Carl Schuricht. This was his first recording that can be said to have been a veritable success. 1959 was a year in which Ferras rose to real prominence: he began his career in the United States by playing Brahms's concerto under Charles Munch; recorded Bach's Double Concerto with Yehudi Menuhin; played at the Prades Festival with Pablo Casals and Wilhelm Kempff; and premiered Gyula Bando's Violin Concerto. In 1960 he premiered Serge Nigg's Concerto, which the composer is said to have written "for the violin and not without the violin".Ferras then made many recordings with EMI, including Beethoven's sonatas for piano and violin with Pierre Barbizet (1958) Berg's chamber concerto and his Violin Concerto 'to the memory of an angel'.He went on in 1964 to record the Brahms Concerto with Herbert von Karajan for the Deutsche Grammophon label, and then the concertos of Sibelius, Tchaikovsky, Beethoven and Bach, which are the recordings for which he is most admired. He continued to make recordings with Deutsche Grammophon: with Barbizet, the violin sonatas of Brahms, Schumann, Franck and Lekeu; and also a disc with Jean-Claude Ambrosini at the piano.Please refer to the French Wikipedia page for a list of Ferras' commercially available recordings.In 1975, he was awarded recognition by the Conservatoire de Paris for his works, and retired from regular public performance for health reasons. He returned to playing in Paris on March 9, 1982 with Alain Lefèvre and then on May 6 with Pierre Barbizet. He gave his last concert in Vichy on August 25, 1982.Christian Ferras struggled with severe lifelong depression. He committed suicide in Paris on September 14, 1982.
  • Christian Ferras (* 17. Juni 1933 in Le Touquet; † 14. September 1982 in Paris) war ein französischer Violinist.Sein Vater, Robert, war ein Hotelier und ein ehemaliger Violinschüler von Marcel Chailley, der ein enger Freund und Bewunderer von Camille Saint-Saëns gewesen war. Christian war ein sehr talentierter Schüler und machte phänomenale Fortschritte unter dem wachsamen Auge seines Vaters. 1941, gerade 8 Jahre alt, begann Christian Ferras Studien am Musikkonservatorium von Nizza bei Charles Bistesi, der ein Schüler von Eugène Ysaÿe gewesen war. Im darauf folgenden Jahr trat er erstmals öffentlich auf, und 1943 gewann er den 1. Preis des Konservatoriums.Nach Studien am Pariser Konservatorium gewann Ferras den dortigen Preis für Violine und Kammermusik und begann Studien bei René Benedetti und Joseph Calvet. Bereits im Alter von 13 Jahren folgte das professionelle Debüt mit dem Pasdeloup Orchester unter Albert Wolff mit Edouard Lalos Symphonie espagnole und eine Woche später mit dem Violinkonzert von Ludwig van Beethoven.Während dieser Zeit studierte Ferras auch bei Paul Paray und George Enescu. Von letzterem übernahm er insbesondere seine charakteristische Art, die Lagen zu wechseln, und den schimmernden Klang.1947 folgte seine erste Aufnahme bei Decca mit dem Konzert von Federico Elizalde. 1948 gewann er den internationalen Scheveningen Wettbewerb, bei dem Yehudi Menuhin einer der Preisrichter war und an dem auch Michel Schwalbé teilnahm, der später 1. Konzertmeister der Berliner Philharmoniker unter Herbert von Karajan werden sollte. Während dieses Wettbewerbs traf Ferras zum ersten Mal auf Pierre Barbizet, der später sein langjähriger Begleiter am Klavier werden sollte. Im gleichen Jahr folgte die Uraufführung von Arthur Honeggers Violinsonate, Ferras war zu diesem Zeitpunkt gerade einmal 15 Jahre alt.1949 gewann Ferras den 2. Preis beim Long-Thibaud-Wettbewerb in Paris, ein 1. Preis wurde nicht vergeben.Im November 1951 machte Ferras' Karriere einen großen Schritt nach vorne, als er von Karl Böhm eingeladen wurde, das Violinkonzert von Beethoven mit den Berliner Philharmonikern zu spielen. Daraufhin folgten weltweite Engagements unter weiteren berühmten Dirigenten, wie Herbert von Karajan, Charles Munch, Ernest Ansermet, Carl Schuricht, und Zusammenarbeiten mit anderen Instrumentalisten, wie Pablo Casals, Paul Tortelier, Pierre Fournier, Jean-Pierre Rampal und Wilhelm Kempff.Am Ende der 1960er Jahre war Ferras ein weithin gefeierter Geiger, unter anderem hatte er neun Grand Prix du Disque gewonnen. Gerade zu diesem Zeitpunkt begannen seine Probleme mit Depressionen und Alkohol. Er wurde launisch und unzuverlässig und begann, sich von der Konzertbühne zurückzuziehen. 1975 nahm er ein Angebot für eine Professur am Pariser Konservatorium an und trat die folgenden sieben Jahre nicht mehr öffentlich auf.Ganz überraschend kehrte Ferras am 9. März 1982 in Paris auf die Konzertbühne zurück. Obwohl mehrere Konzerte folgten und ihm auch ein entsprechender Erfolg bescheinigt wurde, war Ferras innerlich immer noch sehr instabil, und nur drei Wochen nach seinem letzten Konzert am 25. August 1982 in Vichy nahm Ferras sich im Alter von 49 Jahren das Leben. Er wurde in Cachan südlich von Paris beigesetzt.Kollegen wie Zino Francescatti beschrieben seine Art, Geige zu spielen, als „musikalische Perfektion“. Herbert von Karajan sagte über ihn: „Er besaß ein intuitives Talent, um Gefühle durch sein Spiel anderen zu vermitteln“. Obwohl meist im Bereich der Klassik und Romantik tätig, setzte sich Ferras insbesondere auch für die moderne Musik ein und führte viele Werke erstmals auf. Dazu gehören beispielsweise Werke von Gyula Bando, Ivan Semenoff, Serge Nigg und Joaquín Rodrigo.
  • Christian Ferras (Le Touquet, 17 de juny de 1933 - París, 14 de setembre de 1982), fou un violinista francès.
  • Christian Ferras (17. červen 1933, Le Touquet - 14. září 1982, Paříž) byl francouzský houslista.Ferras začal studovat hru na housle se svým otcem, který byl žákem Marcela Chailleyho. V roce 1941 vstoupil na Konzervatoř v Nice jako student Charlese Bistesiho a v roce 1943 získal první cenu. V roce 1944 odešel na Konzervatoř do Paříže. V roce 1946 vyhrál první cenu v obou disciplínách (housle a komorní hudba) a svoji kariéru začal s orchestrem Pasdeloup pod dirigentem Albertem Wolffem a později Paulem Parayem. Pracoval s rumunským houslistou a skladatelem Georgem Enescuem, který rovněž působil jako lektor. Ferras poprvé předvedl koncert Federica Elizaldeho pod vedením Gastona Pouleta, skupinu, který podepsala smlouvu s hudebním vydavatelstvím Decca.V roce 1948 vyhrál Ferras první cenu na mezinárodní soutěži ve Scheveningenu; mezi porotci byl Yehudi Menuhin. 16. listopadu 1948 uvedl v Salle Gaveau sonátu pro sólové houslové od Arthura Honeggera. V roce 1948 vyhrál Ferras druhou cenu (první cena nebyla udělena) na mezinárodní soutěži v Long-Thibaud. Na této soutěži potkal Pierra Barbizeta, se kterým vytvořil jedno z nejslavnějších partnerství v historii spolupráce klavíru a houslí. V roce 1950 nahrál spolu s Jeanem-Pierrem Rampalem a Georgem Enescuem různá Bachova díla. V této době odstartovala jeho kariéra, když byl v roce 1951 pozván Karlem Böhmem, aby hrál s vídeňskými filharmoniky. Následně uspořádal několik koncertů mimo jiné v Japonsku a Jižní Americe.V roce 1952 uvedl obě houslové sonáty Clauda Pascala a s Pierrem Barbizetem a Ivanem Semenoffem koncert pro dvoje housle. V roce 1954 nahrál s Carlem Schurichtem Brahmsův houslový koncert. Byla to jeho první nahrávka, o které se dá říct, že byla opravdovým úspěchem. V roce 1959 se z Ferrase stala skutečná osobnost: začal svoji kariéru v USA hrou Brahmsova houslového koncertu pod vedením Charlese Müncha; nahrál s Yehudi Menuhinem Bachův koncert pro dvoje housle; hrál na festivalu v Prades s Pablo Casalsem a Wilhelmem Kempffem; a poprvé uvedl houslový koncert Gyuly Banda. V roce 1960 uvedl poprvé houslový koncert Sergeho Nigga, který prý skladatel napsal "pro housle a ne bez houslí".Ferras poté nahrával hodně s EMI, včetně Beethovenových sonát pro klavír a housle s Barbizetem (1958) Bergova komorního koncertu a jeho houslového koncertu, á la mémoire d´un ange (´na památku anděla´)V roce 1964 pokračoval v nahrávání Brahmova houslového koncertu s Herbertem von Karajan ve vydavatelství Deutsche Grammophon a poté houslových koncertů Sibelia, Čajkovského, Beethovena a Bacha, které patří k nahrávkám, za něž je nejvíce obdivován. Pokračoval v nahrávání s Deutsche Grammophon: s Barbizetem houslové sonáty Brahmsovy, Schumannovy, Franckovy a Lekeuovy; a také nahrál na disk s Jeanem-Claudem Ambrosinim u klavíru.V roce 1975 byl Konzervatoří v Paříži oceněn uznáním pro své dílo a ze zdravotních důvodů ukončil pravidelná veřejná vystoupení. 9. března 1982 se s Alainem Lefévrem v Paříži vrátil ke hraní a poté ještě 6. května s Pierrem Barbizetem. Poslední koncert uspořádal ve Vichy 25. srpna 1982.I přes nádhernou hudbu, kterou svým nástrojem produkoval, trpěl Christian Ferras vážnou celoživotně trvající depresí. Slavná kariéra tohoto významného houslisty skončila tragédií, když 14. září 1982 spáchal sebevraždu.
  • Кристиа́н Ферра́ (фр. Christian Ferras; 17 июня 1933, Лё Туке, департамент Па-де-Кале — 14 сентября 1982, Париж) — французский скрипач.
  • Christian Ferras (Le Touquet, 17 de junio de 1933 - París, 14 de septiembre de 1982) fue un violinista francés.Ferras empezó a estudiar violín con su padre, alumno de Marcel Chailley. Entró en el Conservatorio de Niza en 1941, como estudiante de Charles Bistesi, antiguo alumno de Eugène Ysaÿe, y dos años después obtuvo el primer premio de violín. En 1944 se trasladó al Conservatorio de París. En 1946 ganó el primer premio en las disciplinas de violín y música de cámara, y comenzó a dar conciertos con la orquesta Pasdeloup y el director Arbert Woff (después Paul Paray). Trabajó con el violinista y compositor rumano George Enescu. En 1948 ganó el primer premio en el concurso internacional de Scheveningen, en cuyo jurado estaba Yehudi Menuhin. El 16 de noviembre de ese año estrenó la sonata para violín solo de Arthur Honegger en la sala Gaveau. En 1949, Ferras ganó el segundo premio (el primero quedó desierto) en el concurso internacional Long-Thibaud. Allí conoció a Pierre Barbizet, con el que formó un dúo. En 1950 grabó varias obras de Bach con Jean-Pierre Rampal y George Enescu. En este punto de su carrera fue invitado por Karl Böhm para tocar con la Filarmónica de Viena en 1951. Christian Ferras luchó toda su vida contra la depresión. Su vida terminó trágicamente con su suicidio en 1982.
dbpedia-owl:award
dbpedia-owl:birthDate
  • 1933-06-17 (xsd:date)
dbpedia-owl:birthPlace
dbpedia-owl:bnfId
  • 13893878p
dbpedia-owl:collaboration
dbpedia-owl:deathDate
  • 1982-09-14 (xsd:date)
dbpedia-owl:deathPlace
dbpedia-owl:education
dbpedia-owl:educationPlace
dbpedia-owl:mentor
dbpedia-owl:occupation
dbpedia-owl:otherOccupation
dbpedia-owl:style
dbpedia-owl:sudocId
  • 080565662
dbpedia-owl:viafId
  • 64191622
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 387273 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 44692 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 181 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 107433750 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
prop-fr:activitéPrincipale
prop-fr:activitésAutres
prop-fr:bnf
  • 1.3893878E7
prop-fr:charte
  • classique
prop-fr:collaborations
prop-fr:dateDeDécès
  • 1982-09-14 (xsd:date)
prop-fr:dateDeNaissance
  • 1933-06-17 (xsd:date)
prop-fr:enseignement
prop-fr:formation
prop-fr:lieuDeDécès
  • Paris
prop-fr:lieuDeNaissance
  • Le Touquet
prop-fr:maîtres
  • Charles Bistesi, René Benedetti, Joseph Calvet
prop-fr:nom
  • Christian Ferras
prop-fr:récompenses
prop-fr:style
prop-fr:sudoc
  • 80565662 (xsd:integer)
prop-fr:type
  • personne
prop-fr:viaf
  • 64191622 (xsd:integer)
prop-fr:wikiPageUsesTemplate
prop-fr:worldcatid
  • lccn-n-82-164743
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Christian Ferras, né au Touquet-Paris-Plage le 17 juin 1933 et mort à Paris le 14 septembre 1982, est un violoniste français.
  • クリスチャン・フェラス(Christian Ferras, 1933年6月17日 - 1982年9月14日)は、フランスのヴァイオリニスト。
  • Christian Ferras (Le Touquet, 17 de juny de 1933 - París, 14 de setembre de 1982), fou un violinista francès.
  • Кристиа́н Ферра́ (фр. Christian Ferras; 17 июня 1933, Лё Туке, департамент Па-де-Кале — 14 сентября 1982, Париж) — французский скрипач.
  • Christian Ferras (17. červen 1933, Le Touquet - 14. září 1982, Paříž) byl francouzský houslista.Ferras začal studovat hru na housle se svým otcem, který byl žákem Marcela Chailleyho. V roce 1941 vstoupil na Konzervatoř v Nice jako student Charlese Bistesiho a v roce 1943 získal první cenu. V roce 1944 odešel na Konzervatoř do Paříže.
  • Christian Ferras (Le Touquet, 17 de junio de 1933 - París, 14 de septiembre de 1982) fue un violinista francés.Ferras empezó a estudiar violín con su padre, alumno de Marcel Chailley. Entró en el Conservatorio de Niza en 1941, como estudiante de Charles Bistesi, antiguo alumno de Eugène Ysaÿe, y dos años después obtuvo el primer premio de violín. En 1944 se trasladó al Conservatorio de París.
  • Christian Ferras (June 17, 1933 – September 14, 1982) was a French violinist.Ferras was born at Le Touquet in 1933. He began studying the violin with his father, who was a pupil of Marcel Chailley. He entered the Conservatoire de Nice as a student of Charles Bistesi in 1941, and in 1943 obtained the First Prize. In 1944 he went to the Conservatoire de Paris.
  • Christian Ferras (* 17. Juni 1933 in Le Touquet; † 14. September 1982 in Paris) war ein französischer Violinist.Sein Vater, Robert, war ein Hotelier und ein ehemaliger Violinschüler von Marcel Chailley, der ein enger Freund und Bewunderer von Camille Saint-Saëns gewesen war. Christian war ein sehr talentierter Schüler und machte phänomenale Fortschritte unter dem wachsamen Auge seines Vaters.
rdfs:label
  • Christian Ferras
  • Christian Ferras
  • Christian Ferras
  • Christian Ferras
  • Christian Ferras
  • Christian Ferras
  • Ферра, Кристиан
  • クリスチャン・フェラス
owl:sameAs
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Christian Ferras
is dbpedia-owl:disciple of
is dbpedia-owl:wikiPageDisambiguates of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is prop-fr:élèves of
is foaf:primaryTopic of